Ze života

Miluji sebepřekvapování!

Ráda bych zavedla nový pojem a tím je „sebepřekvapování“.

Nepleťte si ho prosím se sebeláskou, sebepřekonáváním, ani dalšími sebe… která znáte.

Tohle je něco úplně nového a zároveň tak krásně obyčejného (a jestli už s tím někdo dříve přišel, tak se omlouvám, ale ponechám si zásluhy objevení alespoň sama pro sebe✌️).

Definice

Sebepřekvapování je jev, kdy překvapujeme sami sebe.

Nečekané, že?

Jak se můžeme sebepřekvapovat?

Všelijak.

Dobře – tohle rozvedu na svém případu.

Já se dokážu sebepřekvapovat svou blbostí dnes a denně. Když už potřetí zavřu termohrnek s visící šňůrkou od čaje a potřetí se stejně divím, že to teče.

Sebepřekvapovat se tím, bez čeho zvládnu žít. Už jsem měsíc nesportovala. Měsíc bez běhu, fitka, domácího cvičení, bez plavání, bez kola – prostě naprosto bez ničeho. Nevěřila bych že se mi něco takového může stát, aniž bych byla připoutána na nemocniční lůžko. A ono se to stalo! A já žiju. A tloustnu – né že ne, ale je mi to jedno. To je další sebepřekvapení. Jasně že si nechci nechat ujet vlak a nabrat kila, která budu těžko shazovat, ale nervu si vlasy a nevymýšlím „jak to tělo obejít“. Tělo prostě nechtělo cvičit a já mu věřím. Věřím tomu, že sport milujeme, takže když mi ho neumožní, tak to prostě fakt nejde.

A co taková hudba! Já jsem dítě devadesátek a mám to až v kostní dřeni. Pro mě nejsou Backstreetboys sprosté slovo a nestydím se přiznat, že jsem jim byla na koncertě – v roce 2019😆 – a absolutně mě to netrápí.
Jaké překvapení pro mě ale bylo uvědomění si, že nemám absolutně žádný problém několik hodin v autě poslouchat tvrdej metal a užívat si to.

Kdy to „sebepřekvapování“ taky vnímám, je učení se jazyka. Když si na slovíčko vzpomenu dřív v angličtině než v češtině. Když si uvědomím, že nemám tušení, jak danou emoci vyjádřit v angličtině, ale znám jí v portugalštině. Jsou to taková překvapivá a třebas titěrná vítězství, kdy si pro sebe řeknu wow! A to já MILUJU!

Možná už tu plácám páté přes deváté, ale je to můj blog – tak mi to snad prominete.

Co bych vám tím chtěla předat?

Vnímejte se a překvapujte se. Dovolte si dělat blbosti a nezapomeňte si je pak pro sebe probrat a zasmát se sami sobě. Dovolte si zkoušet věci, o kterých jste tvrdili, že nikdy/ nejsou pro vás (tedy až na drogy a věci, které by vás mohly stát život). Vnímejte příležitosti, které vám otevírají dveře přesně k těmhle věcem a zkuste se překvapit a zkusit je! Kámoš vás pozve na oslavu, kde nikoho neznáte? Pro mě noční můra. Takže jdu! Momentálně to u mě tedy vypadá tak, že sedím vedle partnera, blbě se usmívám (blbě, ale upřímně) a snažím se v hovoru zaslechnout slova, kterým rozumím. Třeba aguí (tady), porque (proč/protože – záleží na kontextu 😅 = což je pro mě dost blbý), Jana (to mluví o mně, protože to jméno a „j“ tu neexistuje) a pak znám spoustu slov z tématického okruhu jídlo, ale buďto se tu o jídle nikdo nebaví, nebo to říkají způsobem, kterému nerozumím 😄.

Možný je všechno. Ale pak samu sebe (a ostatní!) dokážu překvapit tím, že plynule řeknu, že už nemůžu, jsem plná. Mimochodem – to se naučte, bude se vám to fakt hodit.

Estou cheia/cheio. = Jsem plná/plný.

A pak zase všechny (a sebe) překvapím, když řeknu v pět odpoledna místo Bao tarde (dobré odpoledne) Bom dia (nenechte se zmást – to se tady používá jen ráno, max dopoledne).

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.