Portugalsko

Jak se žije napůl (ale naplno)?

Kdybych nebyla líná zjišťovat a zařizovat přejmenování blogu, tak by nesl asi nějaký takový název…

Tak abych to vysvětlila, že?

Napůl

Kdo mě sledujete na sociálních sítích, tak jste si asi nemohli nevšimnout, že podezřele často jezdím do Portugalska, ale pak jsem zase v ČR. Takže evidentně nežiju v zahraničí, ale o co tu tedy jde?

Zamilovala jsem se do Portugalce. A to je vlastně všechno 😄. To ostatní jsou „jen následky“. Protože vztah na dálku okej, ale víc jak 1-2 měsíce to nehodlám absolvovat. Navíc jsem vždycky chtěla žít v zahraničí (chtěla jsem tedy žít ve Španělsku a pořád je to pro mě větší srdcovka, ale holt stalo se 😄).

Takže to teď pytlíkuju napůl v Čechách a napůl v Portugalsku.

A NESMÍRNĚ MĚ TO BAVÍ.

Letenky tedy lezou dost do peněz a neustále se modlím, aby se mi tu nic nestalo, protože ač pojištěná, tak veřejný zdravotní systém tu stojí za starou belu a soukromí je mimo možnosti mé výplaty (a paradoxně i mimo možnosti 40% Portugalců). No a samozřejmě bych také vždycky ráda přežila ten let a proces na letišti by pro mě už taky nemusel být tak stresující😅.

Jsem nesmírně vděčná mojí práci, že mi tohle umožnili. Je to vážně splněný sen! Neumím si představit, co bych dělala, kdyby mi řekli že ne, že homeoffice z Portugalska pro ně nepřipadá v úvahu.

Buď bych přišla o práci, anebo o vztah – obou věcí bych nesmírně litovala.

Rodina? Ta to zvládá dobře. Alespoň podle toho, jak se tváří. Podle mě šťastní nejsou – tedy jsou, protože já jsem, ale byli by raději, abych byla šťastná v Čechách.

Naplno

Už dlouho jsem se necítila tak UPŘÍMNĚ šťastná. Všechno je tak, jak má být a já mám konečně pocit, že jsem tam, kam mě život tlačil. Můžu zhodnotit, jaká rozhodnutí mi sem pomohla a jaká mě držela zpátky. Co jsem si měla lépe promyslet a zvážit dopad na mou budoucnost.

Je to prostě super!

Najednou mám daleko víc času přemýšlet. Proč? Protože daleko víc mlčím 😄. Ono se neustále jen vyjadřovat v jazyce, který pro mě není mateřský a snažím se porozumět dalšímu, který pro mě není ani přirozený – to dá dost zabrat, takže spoustu plků a zbytečností vynechávám a raději mlčím a přemýšlím(anebo tím trápím své kolegy přes Skype. Poznámka – s tím musím přestat 😓).

Konečně mám i zápal se zase učit a objevovat, a hlavně opět věřím, že to co si přeju si splním a nevzdám to kvůli partnerovi/teď se to nehodí/až budu vydělávat víc.

Takže tak to je – jsem jednou nohou v každé zemi. Snažím se mluvit anglicky a naučit se portugalsky. Je to na hlavu – fakt je! Ono ale „na hlavu“ neznamená „špatně“ 😋.

Zajímalo by vás něco konkrétního ze života na půl, nebo třeba nějaké spešl portugalské tipy a vychytávky? Dejte mi to vědět do komentáře!✌️

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.