Portugalsko

Lisabon – peklo jménem veřejná doprava!

Tak mám trochu času se tu vypovídat z trablů jedné Češky v Portugalsku. Člověk by si řekl, že když tu žije s „místňákem“, tak je o všechna dobrodružství ochuzen. No, není to tak. Teda mohlo by být, ale to bych to nemohla být já. Já udělám dobrodružství i ze zápisu do fitka!😃

Ale hezky popořádku…

Volby

Z Coimbry do Lisabonu jsou to nějaké dvě- dvě a půl hodinky cesty autobusem a cca 15€ za jednu cestu. Což z jednodenního výletu pro dva dělá trošku dražší srandu, která by stála za prodloužený víkend, ne za pár hodin v hlavním městě.

Tak jsem jela sama – protože dobrodružství.

Adventure Going GIF

Základní rada zněla – až tam dojedeš, objednej si Uber/ Bolt. Nejezdi busem – to bych nejel ani já!
Pche. Nejsem bábovka, pomyslela jsem si, autobusem jezdím od malička a dycky dojedu.

Řeknu vám – co se veřejné dopravy týče, máme v ČR (v Praze konkrétně) totálně BOŽÍ DOPRAVU! Každému, kdo na ni nadává, doporučuji jet se projet do Lisabonu. Tady to nedávají ani místní (potvrzeno z více zdrojů).
Nemusíte mi to věřit – taky jsem tomu nevěřila – ale jak se říká „zkušenost je nepřenositelná“.

Ale vy to čtete, abyste se pobavili na můj účet, tak pokračujeme.

Na autobusovém nádraží mě zradily Google mapy, které mi ukazovali opačný směr (šla jsem dopředu, ukazovali, že couvám) a než mi to došlo, ujel mi první spoj.
Appku na veřejnou dopravu jsem nenašla (tedy, nebyla mi žádná porazena), takže jsem spoléhala na Beta verzi Google plánovače spojení (to mi bylo doporučeno).
Nedělejte to …

Autobus číslo 1

Čekala jsem na zastávce se správným číslem, nikde žádné časy odjezdu ani zastávek, jen jakýsi výčet zastávek, ale jedna jediná odpovídala zastávce, na kterou jela linka, na kterou jsem čekala ( když jsem si rozklikla všechny zastávky dané linky).
Žádná panika.
Přijel autobus, nechal jsem jít místní první, nastoupila, usmála se zpoza roušky a pokusila se co nejportugalečtěji říct název zastávky. Nic, zakroutil hlavou. Ukázala jsem mu ji tedy na mobilu. Ukázal nene a mávl směrem ke dveřím. Stála jsem si za svým a ukazovala v mobilu číslo busu a zastávku. Opakoval não não a cosi a pořád mával ke dveřím, ať jdu ven.
Tak jsem šla.

Autobus číslo 2

Poučena prvním nezdarem, rozhodla jsem se neříkat nahlas jméno zastávky a říct pouze „dvě zastávky“ a pak přestoupit na další linku.
Přijel autobus, zase jsem nechala všechny místní jako první, usmála se na řidiče (zpoza roušky) a ukázala na prstech dvě a pokusila se říct zastávky. Usmál se, kývnul, něco naklikal a něco řekl. Podala jsem mu tedy 10€, načež mi vrátil 2 a dal mi dva lístky. Zírala jsem na no to a okamžitě sem se mu snažila vysvětlit, že já jsem jedna (za mnou ani už nikdo nebyl) a že chci lístek jen pro sebe. Jen jeden. A on že ano ano, usmíval se a mával, ať postupuju dále do vozu (což bylo milejší, než vyhazovat mě ven).

Koblížek to zhodnotil tak, že jsem mu to řekla blbě a on mi prodal dva lístky na konečnou. Jako bych to nevěděla sama. Ale jako sorry….
Sedim, koukám do mobilu, ozve se hláška – teď vystupte. Kouknu z okna, autobus jede, nikde žádná zastávka. Jímá mě hrůza, ale směr je stále dobrý, tak se trochu uklidňuju a modlím se, ať brzy někde zastaví. Po nějakých 3-4km zastaví – kvůli mávajícím lidem na zastávce. Super, zvedám se a jdu. Zadní dveře neotevře, tak se promačkávám k předním. Když se dostanu ke dveřím, zavře mi je s jednou nohou skoro venku. Otočím se na něj a ukazuju, že chci ven. On se usměje, udělá „não não“ a rozjede se ze zastávky pryč.

P*čus.

A mě debila napadlo, že ví, kam jedu a naznačuje mi, že mám být v klidu.

V klidu jsem byla do momentu, kdy najel na rychlostní silnici směřující na most a pryč z Lisabonu.

Prostě č*rák, co vám budu povídat. A dodělal mě Koblížek, který mi vysvětloval po zprávách, že jsem měla zmáčknout čudlík a dát tak znamení. Věřte nebo ne, nejsem kretén, nebyl tam žádnej čudlík. Nikde.

Tak jsem dojela na druhou stranu mostu, doslova vystrčila ženskou, která chtěla nastoupit, protože jsem nevěřila, že by mě pak ten kokot nechal vystoupit, využila jsem jazykové anonymity a řekla mu od plic, co je zač a hledala, kde jsem, ať si mě ten Uber odveze, abych ty volby nakonec vůbec stihla.

Cena – asi jako Praha – Řitka😪

Volby fajn – ambasáda moc pěkná. Příjemné, slyšet zase češtinu i jinak, než z telefonu.

Návrat

Bohužel, tím moje Lisabonské eskapády neskončili. Na „povolebním srazu Čechů žijících v Portugalsku“ jsem se trochu zakecala a najednou měla 50 minut na to, dostat se na nádraží. Z původních 15€ za Uber se to z minuty na minuty vyšplhalo na 27€ a to prostě ne. Takže jak mě instruovali místní Češi – vlak-> metro->metro a jsi tam!

Vlak přijel a vlastně dost dobře. Lístek – nekoupila jsem si, nenašla jsem kde. Po opuštění vlaku na konečné jsem zjistila, jak fatální to byla chyba. Bez lístku se totiž člověk nedostane z nádraží pryč – to mi došlo díky partičce studentů, kteří vyslali jednoho, který lístek měl a šel jim za turniket koupit lístky, aby se dostali ven. Lítala jsem tak jako kretén s Lisabonskou kartičkou na MHD (nenabitou, samozřejmě) a snažila se vypadat co nejzoufaleji (nemusela jsem se moc snažit). Našel se výpravčí, co neuměl a nechápal, ale díky tomu se mnou nechtěl ztrácet čas a pustil mě.

Díky bohu, že sem mladá holka (I guess).

No ale docházel mi čas – a to jakože hodně. Zkontrolovala jsem Uber – přeci jen jsem byla daleko blíž. 20€ a stíhala bych to pouze, pokud by nebyla zácpa. Vletěla jsem do metra, koupila s asistentem lístek a letěla.
Chytla metro a cítila naději.
Při přestupu jsem děkovala prozřetelnosti, že mám podprsenku, protože bych si ty prsa v běhu asi utrhla a doběhla na nástupiště, abych zjistila, že další metro jede za 7 minut. Takže na nástupiště dorazím v 15:59 – autobus jede 16:00.

Ale věřila jsem, že to prostě stihnu!

Vyletěla jsem z metra, znala jsem číslo linky a název společnosti. Oběhla jsem všechny busy té společnosti. Nic (btw – jeden autobus hlásil Paris, což mi přišlo hodně hustý jet z Coimbry do Paříže). Téměř doslova jsem vrazila do nějakého řidiče a řekla mu číslo linky a Coimbra. Kývnul a ukázal na autobus, který se v tu vteřinu rozjel. Rozběhla jsem se za ním a urputně mávala rukama. Jel dál.
Stála jsem tam jak opařená.
Tak těsně!!
Ohlédla jsem se na řidiče, který mě nasměroval( asi jsem chtěla, aby mě politoval) a on si tak mával na ten můj autobus, který se zrovna otáčel v zatáčce. A já nemám zdání, jestli ten autobus přibrzdil kvůli němu, nebo jen musel, kvůli užšímu výjezdu, ale já se rozletěla za ním. Autobus nezastavil. Ne dokud jsem necválala vedle jeho zadního kola.
Pak zastavil.
Pokusil se mi říct, že tohle ale jede do Coimbry, načež jsem vzdala mluvení a ukázala mu na mobilu lístek a sedla si.

NESKUTEČNÝ ŠTĚSTÍ!

Damon Wayans Winner GIF by Lethal Weapon

No a o fitku asi zase příště, protože déle už vás otravovat dneska vážně nehodlám 😅.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.