Camino

#6 Camino Primitivo – Lugo a poutnické drbny

DEN 8.

Raulův kotník po ránu vypadá jako vypůjčený od slona, ale přitom prý nikde špatně nešlápnul. Jsem neskutečně vděčná, že mě jen bolí nohy, záda, za krkem, ale nic horšího. Kolena fungují, kotníky taky, puchářů pár, nehty mám stále všechny 😅 a pevně věřím, že to tak vydrží do konce.

Ráno jsme byli na snídani – překvapivě tu ve městečku už byl otevřený bar. skvělé KAFE, opečený chleba, vynikající parmská šunka, ale zalité oleje. Doslova zalité. Nerozumím, jiný kraj…

Celou cestu do Luga jsme pak šli sami, dělili se o bonbony a mandle. Já mu vyprávěla, že mám doma psa jménem Mandle, on zase že jako malý byl tlusťoušek a tak ho rodiče donutili ke sportu a proč ne ten basket (když oba dělali judo 😄).

Mluvili jsme o býčích zápasech a o tom, co to znamená pro Španěly a že většina lidí už je proti tomu. Vyprávěl mi o nové náhradě útěku před býky, kdy se pouští do ulice velké a menší míče a utíká se před nimi (celé to startuje až kolem poledne, aby se prý stihli odklidit opilí spáči z ulic 😄).

Cestou žádný bar (žádná toaleta🤐) a do Luga jsme dorazili asi ve dvě odpoledne. Alberque Municipal opět za 6€ a opět krásně čisté, až na mini koupelnu. Já zatímco měl Raul polední siestu zavolala našim, došla si nakoupit (při placení zjistila, že nemám peněženku), tak vysvětlovala rukama nohama a šla si pro ní. Opět jsem pobavila všechny na pokoji a všichni šli se mnou (protože si chtěli nakoupit, ne si ze mě dělat srandu. Doufám 😅.)

Pak jsme se šli projít městem. Raul napsal Meg, která se kus popovezla taxíkem, protože má něco s kolenem. Naštěstí jsme nestihli komentovanou prohlídku městem – byla by jen ve španělštině a už tak jsem jako třetí kolo u vozu pokaždé co se sejde víc španělsky mluvících lidí. Kolem celého centra města vedou hradby, po kterých se dá celé obejít – a já myslela jen na to, jak strašně bych si tu chtěla zaběhat 😅.

Přidala se k nám Julie – u Meg se ukázalo, že mluví i francouzsky. V pětadvaceti. Prostě hustá holka. Šourali jsme se centrem, zastavili se na Sangrii, bylo nám fajn😊. Strašná drbárna, vůbec jsem je nestíhala. Kdo s kým šel a co měl dotyčný za rozchod, nebo po kom na Caminu pokukuje atd. Já na drbání nejsem, ale zvědavost mi nedala. A to byste nevěřili, kolik toho pustil k dobru Ricardo… Znali snad všechny, kdo šli Primitivo +/- den dva kolem nás.

Pak se šlo na mši (jediná příležitost, jak se dostat do kostela zdarma). Tam se nás posbíralo víc – přidal se i Joe a Karlos (učitel z Anglie žijící ve Španělsku) – a šli jsme na další sangrii a večeři.
Řešili se psy, plemena, kdo vypadá jako jaké plemeno, fobie (Raul má brutální z holubů – jen z holubů, ale fakt hroznou), koho co bolí a jaký národ nejvíc chrápe (prý Holanďani 😄).

Raulovi ten den končil – musel zpátky do práce, takže jsme se rozloučili (protože Alberque mělo večerku v deset a já musela tedy nakutě😅) s tím, že se možná uvidíme, až se dostanu do Madridu před odletem.

DEN 9.

Po ránu celkem zima, ale šlo se skvěle. Polňačky, po silnici, značení na pohodu, já si zpívala (nahlas – protože nikde nikdo). Fakt jsem si to užívala (ačkoli nohy už fakt tuhly a krosnu jsem neustále upravovala a popotahovala). Došla jsem opět „o vesnici dál“ než kde končila etapa pro spoustu lidí, tam bylo takřka prázdné alberque, které zaplnila skupinka, kterou jsem viděla i v Lugu. Španělé, Italové, Brazilci, Portugalci – a ano, ty jazyky jsou si tak neskutečně podobné, že si v pohodě povídali.
A mě vzali do party – na večeři. Jeden z nich – Manuel (Ital, který vypadá nonstop zhulený) – za mnou přišel, když jsem si dávala sandwich (bocadilho), jestli se k nim nechci přidat na špagety na večeři v Alberque. Tak jsem schovala bocadilho na zítřejší oběd a šla. Bylo to super – byla jsem tam tedy jediná nemluvící šp, it nebo pt, ale Jenna ze skupiny fakt poctivě překládala a já všechny bavila tím, když jsem něčemu náhodou rozuměla, nebo si myslela, že rozumím.

Na Alberque je taky Němka Kristýna, která denně chodí 45-55km. Nechápu to, naprosto nechápu, ale možná mě omlouvá, že má skutečně poloviční krosnu. Většina lidí tu má maličkaté spacáky a nebo jen vložky (někdo jen prostěradla). Já mám obří stařičký spacák.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.