Tenhle článek je zřejmě výhradně pro Pražáky, ale snad mi to odpustíte.

Bio OKO je srdcová záležitost všech rodilých „Leteňáků“. Nebo by alespoň mělo být. Ano, stává se z toho hipsterské sídlo, protože to je stále in, ale to je mi fuk. Nechodím tam, protože je to in. Chodím tam, protože jsme tam byli s našima jako děti a pak s bráškou na Válce světů (z čehož máme trauma asi na zbytek života) a s Davidem na „rozhodujícím“ třetím rande:)

A právě při naší první návštěvě kina s Davčou jsme seděli na balkoně a za námi seděla paní s labradorem. Pes v kině! Říkali jsme si, jak je to zvláštní, ale vlastně super. Jenže člověk musí mít psa, co nebude štěkat, prudit, kňučet, odcházet … Ale už v tu dobu jsem si říkala, že bych to chtěla zažít! No a konečně, konečně přišla ta správná chvíle – správný film – správný den!

Ráno jsme šli s Mandlí běhat, takže jsme jí super utavili a ještě před kinem jsme se prošli, aby byla fakt unavená.

Lístek pro psa, nebo zaručit, že se nebude dívat?…

Trochu jsme se báli, aby v kině nebylo plno, protože přeci jen –  jedná se o oskarový film (Zelená kniha), neděle odpoledne, „hipsterské kino“ a navíc, se psem vás pustí pouze na balkon, nikoli dolů. Což tedy stále nechápu, protože dole je daleko víc místa a přijde mi, že tam ani tolik lidí nechodí, takže pes tolik nepřekáží, ale to jsou pravidla kina a není nač si stěžovat :).

Když jsme kupovali lístky, tak jsem samozřejmě nahlásila i psa a paní se zasmála, že za psa samozřejmě neplatíme – což mě vskutku potěšilo (přeci jen – v ZOO si pes zvířat taky moc neužije a platí se za něj).

Seděli jsme na balkonu uplně v poslední řadě a viděli jsme skvěle a to i přesto, že před námi seděli dva dvoumetroví chlapíci, ale naštěstí mezi nimi drobnější dívka :D.

Mandle byla skvělá.

Nechrápala, nefňukala a otravovala jen výjimečně. Sem tam si odfrkla, když nesouhlasila s hrubým zacházením s doktorem, ale to my všichni, takže to nevadilo. S sebou měla deku, hračku a piškoty, ale stačily by nám jen ty piškoty.

Vysloužila si pochvalu i od dalších diváků a myslím, že díky ní se odváží do kina přivézt psa i další diváci. Chápu, že to někomu může být proti srsti – můžou mít alergii, může jim vadit sem tam tiché cvakání drápků o podlahu, ale když to kino umožňuje, tak proč toho nevyužít. Nemluvě o tom, že lidské projevy některých diváků jsou daleko otravnější, než ty psí. 

Kolegovi v práci se myšlenka, vzít Bedřicha do kina, zamlouvala, ale jelikož by tam usnul a hlučnost spícího buldočka je značná, tak si to raději odpustí. Tak je to správně – člověk musí znát svého psa a musí počítat s tím, že pokud se tam pes nebude chovat patřičně, tak bude muset odejít. Je to jako s dítětem.

Takže za nás jednoznačně palec nahoru, byl to skvělej zážitek a určitě to zopakujeme. Nebrali bychom jí na horor nebo film, kde by byli v obecenstvu děti, protože z nich je nervozní a to bychom jí neudělali.

Takže budu ráda, pokud vás tímto inspiruju chodit víc do lokálních kin a pokud to půjde, tak s sebou brát i psího parťáka:)