Ze života

Proč přestat sledovat úspěšné lidi?

Srovnáváte se? Nelžete, že ne!

Podle mých zkušeností se s lidmi na internetu nebo s přáteli srovnává skutečně takřka každý.

Ať už jde o jejich vzhled, vztah, peníze, práci, životní styl …

No a můj problém je to stejně tak. Mezi přáteli se mi to podařilo odbourat – jednak tedy tolik přátel nemám, ale i u těch, kterým bych záviděla, vždycky vím o nějakém “ale”. Cestuje o stošest, ale je sama chtěla by vztah. Má skvělé peníze, ale je workoholik na prášcích. Vypadá božsky, ale je to kráva. (přátelé, nesnažte se přijít na to, kdo je kdo – na to nepřijdete a akorát si vytvoříte nesmyslné domněnky:D )

Jenže u lidí na Instagramu tohle nevidíte. A i když vám sem tam napíšou příspěvek o tom, jak to všechno není ve skutečnosti tak růžové a že tenhle “životní styl” má nevýhody – málo vidíte rodinu, jste nonstop lidem na očích atd. Jenže, tohle se rychle zapomene a vidíte ten luxusní život a tu krásu a nádheru a úsměvy a úspěch a štěstí.

A jako jo… chápu, že se takhle lidi motivují a hltají to.

Ale mě to třeba ubíjí. Ubíjí mě to, protože mi to vytváří falešné sny.

Sny, které nejsou moje.

Já nechci žít takový život – nikdy jsem nechtěla a přesto se přistihnu při tom, kdy sobě nebo někomu dalšímu vykládám, jak by se mi tohle líbilo a jak bych něco takového taky chtěla dělat. Nikdy jsem neměla ambice na to být úspěšná sportovkyně, nebo procestovat low-cost celý svět a nebo se živit uměním. A přesto se přistihuji v myšlenkách a úvahách, jak by to bylo super a jak moc bych to chtěla a dalších blbostech.

Chápu, že takové myšlenky jsou asi normální a prochází hlavou kdekomu – ale normální je nechat je projít. Ne se u nich nejen zastavit, ale přímo zadrhnout a nemoci se posunout dál na vlastní cestě.

Možná to tak mám jen já, ale možná (tedy, určitě) je nás víc a proto mi to přijde důležité napsat.

A musím taky poděkovat Davidovi (ano, stále si občas napíšeme – jako přátelé), že mě na základě článku “o smrti” tuhle pravdu ” o mně” (tedy že jsem až moc vnímavá a k sobě přísná) připomněl a došlo mi, že s tím fakt musím skončit.

Stejně mě na netu nejvíc baví štěňátka a veselá zvířata (bohužel mi stejně tak často nabízí příběhy “se šťastným koncem, u kterých bulím jak želva”) a pak někdy na cvičící videa a nějaké info, potažmo zajímavosti.

Je spousta lidí, kteří mě baví, ale i tak je musím omezit – pro svoje dobro.

Jeden příklad za všechny – zbožňuju Weef a její fotky, zážitky a info, ale musím jí – alespoň na nějakou dobu – přestat sledovat, protože vždycky když vidím novou fotku jsem nadšená a zároveň se neubráním švihnutí biče do vlastních zad se slovy “a koukni se na sebe ty lemro – neumíš ani jazyky, ani fotit a cestuješ aby se neřeklo”.

Ale mám i takové lidi mezi blízkými, kteří chodí na snídaně a brunche a večeře a únikovky a žijí super aktivní život, který se super sleduje, ale je na něj potřeba spousta peněz. Takže opět – “jak je možný, že oni na to mají a ty ne? Jste stejně staří, tak kde máš výmluvu?!” Mám je moc ráda, ale musím to sledování omezit – pro svoje dobro. Není to o tom, že bych jim to nepřála (nedomýšlejte sami sobě takové věci – je to jen další forma sebemrskačství za to, že se chovám jako zlý nepřející člověk), jen prostě vím, co na mě platí a čeho se musím – aspoň na čas – vyvarovat. Udělat si prostě takový speciální digitální detox. Nebo detox sociálních sítí.

Na druhou stranu třeba Valinale mi naprosto vyhovuje jako sportovní profil, protože vím, že je to totálně jinej level – jinej svět – bohyně a já nemám takové ambice. Stejně tak Janinka.n – jasně, tam ty výčitky typu “ona běhá a ty seš furt chcíplá“, ale na druhou stranu mám pocit (a možná je to creepy), že jí už dokážu brát jako svoji známou a automaticky u ní vidím tu cenu a tu oběť, kterou jí to stojí a dokážu se tak lépe vyrovnat s tím, že já taková nejsem a já mám jiné cíle.

Nevím, jestli vám to dává nějaký smysl – jestli jsem v té změti myšlenek a slov neztratila pointu, ale kdybych to měla shrnout:

  • rozmyslete si dobře, koho sledujete i z těch “menších” influencerů a celebrit
  • zamyslete se nad tím, jestli jsou vaše sny skutečně vaše a nebo jste si implementovali ty cizí
  • pokud máte u něčích fotek sebemrskačské tendence – přestaňte ho (alespoň na čas) sledovat
  • není motivace jako motivace – je fajn inspirovat se nečími výsledky a vidět, “že to jde” – ale každej žijeme NAPROSTO ROZDÍLNEJ ŽIVOT, takže co funguje jim, nemusí fungovat nám 😉
  • Je okej netoužit po cestování, penězích, domě, slávě, dětech, titulech … můžete toužit po tom být květinářka, mít manžela, vychovat fajn děti nebo psa – i to jsou sny, které se počítají a stojí za to!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *