Ze života

Láska jako z filmu? Ne díky!

Po poslední romantické komedii, kterou jsem v rámci výplachu mozku podstoupila jsem se už vážně nasrala (ano, napsala jsem To slovo!) a musela si postěžovat mámě. Jak si má sakra člověk najít životního partnera, když jsou nám od malička vnucovány ideály, které neexistují a ani by existovat neměli. Princové, kteří nejsou namyšlení. Milionáři, kteří hledají krásu duše. Důvtipní muži, kteří dobývají ženu svých snů i několik měsíců. Muži, kteří chystají obrovská překvapení, která do puntíku klapnou, a když ne, je to ještě lepší.

Že takoví muži ale skutečně jsou? No ano, pár jich je. Ale už se v pohádce nepíše, že jsou to třeba naprostí egocentrici, nebo že by třeba doma nikdy s ničím nepomohli.

No a my pak soudíme ty naše chlapi tímhle měřítkem a říkáme si: „Měl by takhle vypadat vztah?“

„Mělo by takhle vypadat štěstí?“

„Je fajn že je hodnej, ale nenosí domů jmění, tak to je asi něco špatně.“

A tak dále a tak dále a tak dále…

Jo i já jsem nad tím TOLIKRÁT přemýšlela! A jsem vážně nasraná (ano, napsala jsem to zas!), že se mi takové myšlenky vtírají do hlavy!

Já jsem nyní ve vztahu skoro dva roky a narovinu říkám, máme doma itálii. Hádáme se skoro denně, ale jsou to spíše takové cholerické výbuchy typu – kam si dal vodítko?! Sakra uklízej ho na jedno míst!!

No jako by tys vždycky všechno dávala tam kam máš!

… Spratku … No jo, vztekej se…. Bum, prásk …

Zlato dáme si k večeři rybu?

Tak jo, udělám k tomu brambory.

A pohodička. Život jde dál – rutina. Ale podle filmových a snad už i obecně platných měřítek bychom tutově neprošli. A já si to moc dobře uvědomuju a strašně mě štve, že nad tím někdy tak přemýšlím.

Protože to, co vám ve filmech neukážou, jsou ty každodenní věci, které dělají Ten vztah.

Taková prkotina, jakože se mnou jede k našim. Naši jsou super v pohodě, je tam jídlo, pokec, zábava – ale jsou to přeci jen moji rodiče a ne kamarádi, takže pro něj to zas takový lážo plážo není. A pokud teď namítnete, že ten váš s vámi k vašim rodičům jezdit nechce, tak jste nic nepochopili. Pokud vážně nedělá nic, co by vás činilo šťastnou, tak proč s ním zůstáváte? Pokud jsou v tom děti, tak to nehodlám řešit – ty já nemám, stačí mi zvířata.

Pointou je – pokuste se zapomenout na všechno, co si myslíte, že víte o tom, jak by MĚL VYPADAT IDEÁLNÍ VZTAH a žijte ten svůj.

Pokud budete nespokojené, tak se zamyslete, co do toho vztahu SKUTEČNĚ dáváte vy. Pokud budete přesvědčené, že je to prostě na hovno, tak si s ním koukejte promluvit a rozejít se. Protože je i dost nefér zabít v sobě vztah a naoko ho udržovat dál. Nemluvě o tom, kolik to stojí úsilí, které můžete vynaložit jinde.

Asi se někdy příště rozepíšu jak vypadá náš vztah 😀

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *