STOP#TABU

V té chvíli jsem si už nepřipadala jako člověk

Bylo mi třináct let, ten rok jsem přestoupila na gymnázium, změnil se mi tím život. Kluci se o mne začali zajímat a mně jako malé nevinné holčičce to velmi lichotilo. Na konci tercie jsem si našla přítele, i přesto, že jsem již v té době věděla jaký prvotřídní hajzl to je, tak jsem s ním byla. První láska. Při nejhorším mi zlomí srdce, které se za chvilku zahojí a nic horšího se stát nemůže, říkala jsem si.. Avšak jelikož jsem byla dítě, moc mladé na to aby chápalo, tak jsem se sebou nechala manipulovat. Nejdříve mi při líbání začal šahat do rozkroku a poté na kalhotky. Věděla jsem, že je to špatné. Za žádnou cenu jsem ho nechtěla pustit pod ně, avšak hrál si se mnou a manipuloval mne do té doby, než jsem mu řekla ano. Ale spát jsem s ním nechtěla, tím jsem si byla jistá. V té době jsem si připadala jak kus masa. Nevěděla jsem jak z toho ven.. Jednou mě pozval k sobě. Líbali jsme se, svléknul mne a i přesto, že jsem mu neustále opakovala, že s ním sex mít nechci, tak si na mne lehnul a vniknul do mne, aniž by si třeba navléknul kondom nebo se mne zeptal nebo tak.. Kéž bych byla v té době silnější a dokázala ho od sebe odtáhnou, vrazit mu pořádnou facku a důstojně odejít.. avšak v té chvíli jsem si již nepřipadala jako člověk z duší, nýbrž jako kus masa. Bylo mi jedno, co bude dál.. O pár dní později se se mnou rozešel. Nečekaně. A představ si, MNĚ TO BYLO LÍTO?! Přesvědčila jsem samu sebe, že jsem to chtěla, že to bylo vlastně moc hezký a že se nestalo nic tak špatného. Hájila jsem ho.. O pár měsíců později se to dozvěděli moji spolužáci a začali mne za to šikanovat. S oblibou na mne křičeli “Roztahovačko!” nebo mi šahali na zadek a tak podobně. Snažila jsem se to vše brát s humorem, i přesto, že jsem denně doma brečela. Kamarádky se se mnou přestaly bavit, protože se mnou nebyla taková sranda jako dříve.. Tolikrát jsem přemýšlela nad sebevraždou, ale vždy se mi poté vybavili lidé, kteří mě mají rádi a věděla jsem, že už jen kvůli nim to udělat nesmím, že jednou zas bude lépe.. V té době jsem si také myslela, že je má pohlavní soustava nemocná, že mám možná i rakovinu. Nejspíše tak pronikala na povrch pravda, kterou jsem skryla velmi hluboko, abych jí nemusela čelit. (Ve skutečnosti jsem byla úplně zdravá) Věděla jsem, že pokud jsem nemocná, musím říci rodičům, že již nejsem panna, aby se to mohlo nějak dále řešit. Asi o půl roku později jsem se k tomu odhodlala. V té době již přestali urážky ze strany mých spolužáků a z povědomí okolí tento incident začal vyprchávat. Jelikož jsem v té době netušila, respektivě jsem si nepřiznala, že by to mohlo být znásilnění, řekla jsem našim, že jsem se tedy ve třinácti s někým vyspala a také moji domněnku o nemoci. Moji rodičě mě neskutečně seřvali a táta byl tak nepříčetný, zatímco na mě řval jaká jsem kurva, že jsem se před ním schovala pod stůl a nedokázala jsem vylézt. Samozřejmě pár dní poté následovalo zjištění, že jsem úplně zdravá.. Jen můj vnitřek byl po tom všem poněkud pochroumaný. Měla jsem velké úzkosti (a lhala bych, kdybych řekla, že je stále nemám, ale je to mnohem mnohem lepší). Z ničeho nic jsem se rozklepala a začala brečet.. Také stačilo, aby na mne byl někdo jen trochu zlý a tenhle stav se objevil.. Po pár letech od té nepěkné události jsem se o tom bavila s mým přítelem, první člověk se kterým jsem o té události mluvila, jelikož jemu přišlo divné, jaký mám problém s jakýmkoliv sexuálním kontaktem. Řekla jsem mu, co se stalo.. Byl z toho poněkud zaražený a také mi odvětil, že to nebylo úplně v pořádku. Poprvé jsem si skutečně uvědomila, že jsem byla nejspíše znásilněna. Hned poté se zlepšili mé stavy a já o tom začala mluvit s lidmi, ale stále velmi nepodrobně.

Nyní mi je téměř osmnáct let. Mám přítele, který mě miluje a snaží se to se mnou vyřešit. Úzkosti se snížily o devadesát procent. Cvičím jógu, medituji, v dospělosti bych chtěla pomáhat lidem a malovat obrazy. Vím, že bez mého příběhu bych nikdy nebyla , tam kde jsem nyní. Neměla bych okolo sebe takoví lidi, jaké mám. Neoceňovala bych tolik zdraví a šťastné radostné okamžiky, lidi jako jsi právě ty. Nesmála bych se tolik, neviděla bych tak jasně krásu našeho světa a krásu lásky, avšak i přesto, že vím do jakého bodu mě to dostalo, tak bych si někdy přála, aby se to nikdy nestalo..

Jen svým rodičům jsem doposud neřekla, jaké to bylo od té doby, co jsem s nimi o tom mluvila naposledy máme poněkud pochroumaný vztah, ale věřím, že i to se v budoucnu zlepší a vyřeší.

 

 

A právě proto se nedivím rodičům, že se někdy až přehnaně starají o své děti a o to, s kým se stýkají a s kým chodí. Protože jak jsem říkala i ve videu – prostě ve třinácti letech nejsme připraveni na tyhle manipulace, nejsme dost silné na to, abychom si stály za svým a řekly jasné NE!… A právě proto, stojí za to počkat si do patnácti a hlavně na to, až na to budeme připravené. Nenechat se do toho vmanipulovat, abychom měly pocit, že z toho nejde ven… Bohužel by se tenhle případ asi neřešil jako znásilnění – možná ani zneužití, protože nedošlo na žádné násilí ani pohrůžku násilím a dívka neřekla NE -> ALE!!! Bylo jí 13let, takže byla pod zákonem a hajzl za to měl skončit na policii…

Jinak video na tuhle tematiku je zde 😉

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *