STOP#TABU

Odešla jsem… Co se dělo po odchodu z domácího násilí?

Příběh Elišky už všichni určitě znáte, tak pokud ne, tak ho můžete zhlédnout zde:
Co se ale dělo potom? Jsem moc ráda, že se o tohle s námi rozhodla podělit 🙂 Protože věřím, že to je stejně tak – ne-li víc důležité! 🙂
Odešla jsem. V pár taškách se vrátila do rodné hroudy. Bez přítele, kamarádů, práce, školy. S kily navíc, staženým hrdlem, záchvaty vzteku na sebe i okolí, které nic netušilo. Stýskalo se mi. Po těch pár hezkých okamžicích a po tom (ZLO)zvyku, být neustále s ním. Dny plynuly a mé vnitřní já bylo silnější a vědělo, že se vrátit ani mluvit s tímhle člověkem už nechce. Přesto jsme se ještě párkrát potkali a volali si. Po hovorech stylu „mám spoustu holek a užívám si“ jsem si ho všude zablokovala. Když jsme si psali byla jsem vždy ta špatná a pro sprostá až vulgární slova nechodil daleko. A tím mě jen utvrdil v tom, že odejít bylo to nejlepší rozhodnutí.
Z pozice v marketingu, která v maloměstě je beznadějně obsazená, se dostávám na pozici strojníka v tiskárně. Běhám dvakrát denně, ale víkendy většinou probrečím a jsem zabalená jako klubíčko na svém růžovém rozkládacím gauči v pokoji. Chodím k psycholožce a ta mě skládá dohromady jako puzzle. Řešíme jídlo, rodinu, ambice, vztah, ale taky v tuhle dobu dost populární slovo sebelásku. Přesto ten „lék“ v tu chvíli přišel z úplně jiné strany. Platonicky jsem se zamilovala. A i když tahle láska nemá happy end, neuvěřitelně moc mě toho naučila a opět otevřela srdce pro víru v partnerskou lásku (i když ten nejhezčí příklad mám ve svých rodičích).
Přesto jsem si srdce ještě nějakou dobu léčila na úkor jiných. A zároveň se vracela postupně k tomu co mám ráda a užívala si čas pro sebe. Kromě běhání a trávení času s partou z práce, jsem postupně začalo opět číst, kreslit, tvořit, upevňovat stará přátelství. Mám vlasy pod bradavky (konečně!), váhu kterou jsem měla naposledy na střední, v práci svý „kluky“ a celkově konečně citím štěstí, víc se směju a užívám si. Přesto sleduji, že po tom domácím násilí se u mě objevila jedna vlastnost, která byla kdesi skrytá-nemám pud sebezáchovy. Dělám věci, které bych předtím prostě neudělala. Nelituji jich, ale ťukám si teď na čelo, co vše se mohlo stát.
Teď je tři roky po tom všem a já na vše pohlížím úplně jinak. Mělo to svůj důvod tohle prožít.V tuhle chvíli opouštím práci v tiskárně vracím se zpět do marketingu. Buduji svoje tetovací studio. Mám za sebou dvě výstavy svých obrazů a uběhnuté dva maratony. Jen ty chlapy mi pořád nevycházejí.:D
Ale věřím, věřím to, že vše má být, tak jak je..
No … není ona prostě božská?! :))
Určitě ji sledujte na jejím profilu na instagramu
hledam.se a hledamse.tetuje

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *