STOP#TABU

Neustále mi vyhrožoval jeho vlastní sebevraždou…

Bylo mi čerstvých 16 let. Objevil se kluk. On to byl už vlastně 23 letý chlap. Stále chodil na střední, stálý kontakt s mladými a nezkušenými slečnami, jako jsem byla já. Začali jsme se spolu vídat, dokonce jsme se spolu vyspali. V sexu byl skvělý, uměl to, díky němu jsem se hodně naučila. Od té doby jsme spolu chodili. Byly to krásné začátky, vážně sen pro 16 letou holku, mít staršího kluka, pozorného, zábavného, samé překvapení, soudě podle sociálních sítí sebevědomý a kamarádů i oblíbený. Zamilovala jsem se natolik, že jsem se nechala naprosto ohromit a omámit všemi jeho zbraněmi.

Co se ovšem začalo dít ani ne dlouho po té mě poznamenalo prozatím na celý zbytek života. Pamatuji si, že jsme byli u jeho babičky doma – na vesnici. Bavili jsme se o jakýchsi „úletech“ s kamarády, kdy se dva nezávazně líbají. Řekla jsem, že mi to přijde docela normální (samozřejmě pokud nemají s nikým žádný jiný závažný vztah). Od tohoto momentu se celý můj život obrátil o 180°. Vrazil mi takovou facku, která mi z mého pohledu připadala jako normální úder pěstí do obličeje třeba v boxu. Vůbec jsem nechápala, co se v tu chvíli stalo. Než jsem se vzpamatovala a stačila něco říct, přistála mi mlčky druhá i třetí rána. Dnes bych vzala telefon, okamžitě zavolala policii a nedovolila bych takovému „člověku“ se ke mně ještě někdy přiblížit. Což jsem ovšem neudělala.

Ukázalo se, že můj bývalý přítel je chorobně žárlivý. Když viděl, že jsem aktivní na Facebooku, hned měl za to, že si píšu s kluky, že si s nimi domlouvám rande, sex, kdo ví co všechno, proto jsem si FB zrušila, abych nemusela pořád poslouchat tyto řeči. (Dnes všechny tyto úkony z mé strany vidím jinak, biju se do hlavy, že jsem se mu tak podřizovala, že jsem byla úplně blbá). Tímto se ovšem razantně omezil můj kontakt s kamarády. Což bylo samozřejmě to, o co mu také mimo jiné šlo. Žádný kontakt = žádné informace. Když jsem šla do obchodu a byl za pultem muž – prodavač, bylo zle. Šli jsme po ulici, pozdravila jsem jako první kamaráda, co šel naproti, bylo zle. Tím bylo zle myslím to, že mě zbil. Bil mě většinu času brutálním způsobem. Ovšem až u toho nikdo nebyl. Nejčastěji mě bil do hlavy, kopal do břicha, házel po celé místnosti. V leže mě brával za vlasy a mlátil mou hlavou o zem. Škrtil, dusil, dával pěsti do obličeje. Jednou na mě dokonce nastříkal pepřák, to bylo vážně strašný. Myslím, že jsem měla několikrát menší otřesy mozku, modřiny po celém těle – kromě obličeje, tam jen párkrát, což nechápu.

Po tom, co mě zbil, sebou většinou seknul o zem, bezvládně ležel, byl mimo. Tělo se mu začalo svírat v křečích, nedýchal. Pak povolil a valily se mu slzy jako hrachy. Stále mimo. Většinou nevěděl, co udělal. Já zbitá v koutě nevěděla, co s ním. Měla jsem hrozný strach. Jakmile trošku přišel k sobě, brečel, omlouval se, viděl mé modřiny, sliboval návštěvy doktorů, léčení. Já jako kdybych zapomněla, co se právě stalo (pak už jsem na to byla zvyklá) cítila lítost a potřebu poskytnou oporu a pomoc při pohledu na ubrečeného přítele.

Toto se opakovalo pak už téměř každý den, chodila jsem jen do školy, cestou ze školy oči sklopené, abych náhodou někoho nepotkala a někdo na mě nepromluvil, protože pak přišel výslech a já přece nelhala, o tom se mě snažil totiž stále přesvědčit. Tak jako o všech ostatních proviněních, kterých jsem se v nejmenším nedopustila. Snažil se mi do hlavy vtlouct, že jsem ta špatná já, že dělám zlé věci, že zdravím kamarády jako první a proto musím být potrestána. Dokonce jsem nesměla ani překulit oči. Žádná návštěva doktora se samozřejmě nikdy nekonala. V tu dobu jsem bydlela u svého taťky s jeho manželkou.  Měla jsem svůj pokoj dokonce mimo dům, udělaný z garáže, tudíž nade mnou zřejmě neměli takovou kontrolu. Chodila jsem jako tělo bez duše. Jednou jsem byla zbitá a výjimečně šly vidět odřeniny na obličeji, po dotazech, zda mi ten přítel ubližuje jsem všechno zapřela, rozbrečela se a utekla do pokoje. Nikdo dále nic neřešil. Neměla jsem už žádný kontakt s kamarády, už jsem se nebavila ani s holkami ve třídě, měla jsem jen jeho. Neustále mi vyhrožoval jeho vlastní sebevraždou, polykal přede mnou prášky, seděl za zábradlím na mostě, že pokud nepřijdu, tak skočí, psychicky mě vydíral a vyhrožoval. Co víc, tak mě stále podváděl s jinými, byla jsem úplně na dně. Zmanipulovaná perfektně, nebylo úniku. Přitom stačilo tak málo. Někomu to říct.

Kamarádi samozřejmě věděli, že se něco děje. Nakonec zašli za mými rodiči, táta ho nahlásil na kriminálce a zakázali mi se s ním stýkat. Pouto bylo ale tak silné, že jsem tento zákaz porušovala a vymýšlela si historky, abych mohla být s ním. Ano. I přes to všechno. Takoví lidé si vás tak omotají, že z toho kola nemůžete pryč. Máte pocit viny, o to přesně jim jde. Jsou uvnitř tak slabí, nemají žádné sebevědomí, kompenzují si to různě, ať už na sociálních sítích, milenkami, nebo ovládáním druhých. Dost mě štve, že jim to všichni žerou. A co hůř, nikdo je nezastaví, páchají toto zlo na dalších nevinných holkách, které si vybírají záměrně. Často se mě lidé ptají, proč jsem neutekla hned při tom prvním útoku. Asi proto, že jsem na to byla zvyklá z domu, když jsem ještě bydlela u mamky, tam to bylo docela na denním pořádku.

Každopádně mám zatím dost velké následky. Celé to trvalo asi rok a půl. Krátce po tom, co bylo všemu konec, jsem nemohla promluvit s žádným klukem, někdo mě oslovil a já ho hned poslala do háje. Dlouho poté jsem špatně spala, dodnes mám reflexy uhnout, když někdo udělá rychlý pohyb. Dnes je mi 20 a mám velký problém si najít normální vztah, vždy se ve mně něco pokazí, zasekne, nejde dál. Chystám se vyhledat odbornou pomoc, protože sama to asi nezvládnu. Co ale vím určitě, že kdybych to tenkrát někomu řekla, ať už policii nebo komukoliv z rodiny, nic z toho by se nemuselo stát.


Tady přesně vidíte, že nějaké tvrzení – „já bych odešla hned po první facce“, je naprostý nesmysl.

Jedním z hlavních důvodů, proč je problém s násilím ve vztazích  TAKOVÝ PROBLÉM je, že to bývají mnohdy první velké lásky a ty nás zcela pohltí. Nemluvě o tom, že velice často se zamilujeme do staršího kluka/holky a máme pocit „že on/a tomu rozumí daleko lépe a asi TO dělá z nějakého důvodu – asi má pravdu“…

Ale díky bohu za její přátele a reakci otce!

Ano, dotyčný je tak zmanipulovaný – tolik je do toho vtažený, že pomoct si sám je mnohdy velice těžké – čím mladší dotyčný je, tím to může být těžší. Ale je potřeba to řešit – primárně by se pro to měl rozhodnou dotyčný, že to chce řešit – že už to takhle dál nejde, ale je to podobně jako se závislostí – někdy je potřeba, aby ho k tomu popostrčilo okolí. A tady bylo tím rozhodujícím faktorem to oznámení přátel jejímu otci.

Víc takových přátel.

Víc takových rodičů.

🙂

3 thoughts on “Neustále mi vyhrožoval jeho vlastní sebevraždou…

  1. Tento příběh je jako z mého života, tedy až na to brutální mlácení (nebylo to až tak hrozné). Jako přes kopírák, žasnu že takových idiotů je plno. Trvalo mi to 5 let než jsem odešla, od 16ti do 21let jsem to prožívala. Důležité je zůstat v kontaktu s rodinou, se vším se jim svěřovat a věřit jim. I když je pravda že mi okolí říkalo ať ho pošlu do háje a já ze strachu že se zabije dál zůstávala. Teď, i přes všechny výhrůžky žije dál spokojený život, našel si hned po týdnu novou oběť a ozval se jednou s výčitkama. Blokace řeší vše, jsou to 3 měsíce co jsem to ukončila a za poslední roky jsem se necítila svobodněji. Tohle má smysl, sdílet příběhy ať děvčata jako my mají ten důkaz, že nejsou sami. Slečně přeji hodně síly, bude to trvat. Ale jak se říká, ponaučení z minulosti je nezaplatitelné. 🙂

  2. No co mi pomohlo.. Asi moje pevná vůle a hlavně to, že jsem si musela uvědomit co všechno mi byl schopný udělat a jaká osobnost to byla. I přesto že se s ním znám prakticky polovinu svého života, neskutečně se postupem času změnil…

    Samozřejmě mám občas takové vzpomínkové nálady, ale snažím se myslet na přítomnost a minulost nechávám za sebou. Přeci jen, vše zlé je k něčemu dobré 🙂.Hlavně za to může můj nadměrný optimismus a lidi kolem mne, to je asi nejdůležitější – společnost 😊.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *