STOP#TABU

Byla jsem naivní holka, která si našla svou první lásku …

Byla jsem naivní holka, která si našla svou první lásku, která trvala 7 měsíců. Bohužel, se za tu dobu stalo tolik věcí, tolik věcí, kterých momentálně lituji a dala bych cokoliv za to, aby se vše dalo vrátit a všemu včas zabránit.

 

Můj bývalý přítel nehleděl na moje „ne“, a to hlavně v sexu. Jednou mi nebylo dobře, nešla jsem do školy a on za mnou přijel, bylo mi neskutečně blbě, a na něj to přišlo. Říkala jsem ne, ale on se dostal do stavu, kdy mě o to prosil a vypadal tak, že je schopný si vše vzít násilím, měla jsem z něho takový strach. Poznala jsem tuhle stránku a věděla jsem, že věci půjdou rychle do háje. Vzal si, co chtěl.

 

Opakovaně. Nehleděl na to, že mě to bolí, že po tom krvácím. Začala jsem mít opakované záněty typu kvasinkové infekce, které se od prosince táhli do cca března-dubna. Nic z toho ho nezajímalo, když jsem zánět měla, bolelo to ještě více, nehledě na to, že se mi to nikdy pořádně nevyléčilo, protože při léčení musí být sexuální abstinence. Tolik peněz, co jsem dala do léků za ty měsíce, staly se z toho chronické záněty.

 

Rozešli jsme se na základě toho, protože mi lhal ve strašně důležitých věcech, následně mi vyhrožoval, že se zabije (musela jsem volat policii), vypráví o mně všem naprosté nesmysly. Ale s upřímným srdcem mohu říci, že mi je lépe. Nechybí mi, a myslím, že kdybych ho někdy potkala tak schytá asi facana, a to jsem mírumilovný člověk, co nechce zabít ani mouchu!

 

Bohužel jsem si na sobě všimla změny, následku, co to na mě zanechalo. Poslední tři týdny nedokážu myslet nad ničím jiném, než nad tím, že mám pocit, že jsem byla opakovaně znásilňovaná. Myslím jen na ten strach, nechuť k celému sexu, bolest. To, jak jsem jen ležela a už mi jen tekly slzy, zarývala jsem si nehty do rukou. Neskutečně se bojím toho, že mě to ovlivní ještě více. Už se mi stalo, že jsem dostala něco jako „záchvat“, kdy jsem šla u ségry do vany a vzpomněla si na něco a pak jsem seděla na zemi a jen brečela… Snažím se s tím bojovat, z celého rozchodu jsem měla stresy, uzavřela jsem se do sebe, následovaly různé zdravotní potíže a já vím, že to není dobře. Snažím se s tím bojovat, začala jsem se momentálně více věnovat sobě, s ním odstranila jakýkoliv kontakt.

 

Vím, že vše bude ještě obtížné, přála bych si o tom mít s kým promluvit, ale našim to říct nemůžu. Přátelům to říct nedokáži, protože se obávám toho, že budou mít moji momentálně největší slabinu v hrsti. Opravdu se teď chci více věnovat sobě, pořídila jsem si fotoaparát, příští měsíc snad zakoupím objektiv a chci takto více trávit čas s přáteli, snažit se na sobě pracovat, zdokonalovat se v různých věcech. Třeba mi to pomůže celkově.

 


 

Hned na začátek musím říct, že o opakované znásilňování se určitě nejednalo. Tedy – nelze to tak klasifikovat. Možná se jedná o určitý typ domácího násilí, ovšem hlavní důvod, proč k tomu došlo je, že slečna neměla dost sil na to ho kopnout do prdele.

Ale první láska – naivní holka a z toho obvykle nevzejde nic dobrého – ne pokud narazí na špatného kluka. A tohle bylo – promiňte mi ten výraz – ale prostě jen nadržené hovado…

 

Vy už víte, že se s ním měla slečna rozejít okamžitě – že žádné „podruhé“ už přijít nemělo… Ale jak se říká-  „po bitvě je každý generál“ a kdyby jí ten příběh někdo vyprávěl, tak by mu poradila určitě totéž. Když jsme v té situaci ovšem my, tak se rozchod zdá být nepředstavitelný a to i přesto, že znamená každý sex bolest a máte v podstatě z toho kluka strach …

 

To „něco jako záchvat“ je – myslím si panický atak, nebo atak úzkosti. Nemám vystudovanou psychologii a i pro mě je tenhle výraz novinka.

Panický atak není nic hezkého, ale stát se to může i lidem, kteří za sebou nemají tak strašlivé období. Já jsem zjistila, že mám panické ataky už nějakých 10-15let určitě, ale nikdy jsem to nedokázala pojmenovat.

 

4 thoughts on “Byla jsem naivní holka, která si našla svou první lásku …

  1. Ahoj. Myslím si, že kdybys měla panické ataky, tak o tom určitě víš. Já mám panické ataky a k tomu generalizovanou úzkostnou chorobu (mimochodem taky v návaznosti na horor vztah – můj první kluk se vším všudy ve 20). Začalo se to nejdřív projevovat až po dvou hospitalizacích a po tom,co mě vyhodil z bytu, že ho kvůli mě zavřou (saniťáci,když mě odváželi, se na něj ohradili, že jde v bytě cítit marihuana). Nejdřív jsem se bála pouze usnout, opravdu obrovský strach z usnutí, střídajíce se s halucinacemi(tři dny jsem v kuse nespala) a pak přicházely panické ataky. Při první mě odvezla sanitka, ptž jsem měla tep až skoro na hranici a třáslo se mi celé tělo, vypadalo to jako epileptické záškuby nohou. Přísahám Bohu, že jsem myslela, že zemřu. Je to doslova jako infarkt, nemůže se člověk hejbat, srdce má v krku, začne se mu potit celé tělo, nemůže mluvit. Pokud se to neléčí, člověk pak může i omdlévat. Ráda bych teda uvedla na pravou míru úzkost x panická ataka. Panická ataka je silná věc, nicméně se na ni neumírá, bohužel ji provází mnoho tělesných i duševních projevů, takže se v nemocnici pak hledá příčina, která je jenom v hlavě – je to psychosomatické.

  2. Ahoj, myslím, ze by si rozjodne měla zajít slečna k psychologovi. Je mi líto, jak málo lidi se na ne obrací nebo jen, az když to jinak nejde. Moc nevěřím tomu, ze konkretne v tomto případě je možné, aby stačila jen pomoc blízkých, ač slečna stejně nechce, nebo se zacit věnovat něčemu novému. Takove zážitky zanechaji hoooodne hluboko následky. Bohužel. Přeji slečna, ať je zas dobre a nebojí se tomu postavit. Se sdílenim mých trápení a těžkych období s kamarády taky bojuju, ale na druhou stranu me to mrzi, jelikož se jich vědomě stránim a oni nemůžou vědět, ze to dělám z mého strachu. Takže nějak není, jak z toho ven, než zacit sama u sebe.

    1. Takové zážitky člověk musí řešit s odborniky, člověk si sám nepomůže – v těchto chvílích spis naopak. A samozřejmě jsem to slecne i doporučila 😉

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *