Sportovkyně

Umřu? Pravděpodobně.

Ne sranda.

Je to vlastně celkem jistota🤣 (a to nemluvím o tom že “všichni jednou umřeme“, protože pokud bude konec světa dřív, tak vlastně neumřeme🥳Děkuju paní Balcarové za tohle úžasné moudro během hodin angličtino-polštino-němčiny😃)

Všechno špatně.

Nachcípanej chcípáček

Po sobotním půlmaratonu jsem na tom pěkně na prd psychicky a zdravotně to pokulhávalo ještě týden před půlmaratonem. Teď každé ráno piju čaje”Při nachlazení” a doufám, že tím nějakej ten nastupující murubundus překonám. No jo, ale co ta bolest štítný žlázy, kterou už tam vlastně nemám? 😅 Já se tomu směju, ale asi bych neměla. Asi. Abyste mě pochopili – mám vyoperovanej jeden lalok štítný žlázy a to místo, kde mi chybí, mě pořádně bolí. Někdy víc, někdy míň. Ale už tejden… Doktorce jsem se odhodlala volat 2x – ani jednou tam nebyla a to je pro mě znamení, že to musím přežít (nesnáším doktory – nesnáším telefonování jim – takže výmluvy 😀🤦‍♀️). Ale mám tak nějak dojem, že to bude mít spojitost s tím, že na mě něco leze a nechci panikařit. Teda nechci otevřeně panikařit, sama pro sebe už jsem vyvěsila černou vlajku a hořím.

Burpees na druhou

Po odtavení břišních svalů po kilometru na půlmaratonu (neptejte se mě jak se mi to povedlo, taky to naprosto nechápu!) jsem se začala bát angličáků ještě 10x tolik. To, že mě čekaj, je jasná věc. Že se jimi unavím a odrovnám – okej, ale co když to prostě nepůjde?! Co když mi to ty svaly prostě nedovolí. Už ten půlmaraton byl doběhnutej fakt na bolest, ale tady je budu muset skutečně používat😖.

Jo kdyby se lidstvo řídilo těmahle co kdyby, tak už tu dávno nejsme, protože by nedošlo ani k sexu, natožpak porodu (nebo možná by ani neslezli opičáci ze stromu, ale pro mě je ten porod tak nějak furt aktuální🤣). Takže nevim, proč samu sebe tak straším předem…

Jo vlastně vím – četla jsem předpověď!

Zataženo, občas trakaře

Ptali jsme se bráchy, jestli by nechtěl jet taky. Zvažoval to, dokud nezjistil, že se to běží v dubnu. “V dubnu leda do vyhřejvanýho bazénu!” Zasmáli jsme se a mávli nad tím rukou. Duben je už přece jaro a to už bude v pohodě. Studenou vodu přežijem, to bude dobrá challenge!

No a pak přišla předpověď. Celý týden 15-17°C, ale na víkend se má ochladit. O kolik? Jen o 10-12°C 😀😀🤦‍♀️…

Takže nejen, že má pršet a bejt 5-7°C, ale taky k tomu má pršet – místy mrznoucí déšť😀

Tak proto to přece děláš, ne?

Takže si to shrňme – nemám natrénováno(shyb nedám ani kdybych se💩), nemám fyzičku (angličák-blinky-angličák-blinky), nemám zdraví a bude zatraceně hnusně!

Ale mám to zaplacený (dobrej argument, že?😃 😄 ), mám s sebou na trati Davida s Honzu alis svatym Janem a tátu s bráchou jako fotografy a morální podporu.

A hlavně – tyhle závody děláte proto, abyste si sáhli na dno. Jo, měla by to bejt i zábava a zdraví především a tak, ale měla by to být hlavně challenge. Měla by to být výzva.

(Trochu jsem teda čekala že výzva bude až Super a Beast, ale tak proč si to nedat hardcore hnedka od začátku😀)

Takže sobota – Kutná hora – číslo 7655 – startujeme ve 12:00

Pokud přijdete podpořit, bude to super (opět – super je podporovat všechny závodníky, těžký je to pro všechny).

A pokud se potkáme na trati, tak nebuďte blízko, možná to tentokrát na nějaký to omdleníčko nebo zvraceníčko dopadne😅🤦‍♀️

 

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *