Sportovkyně

Spartan race Sprint – krátká cesta na dno

Jo, v podstatě jsem to už mohla vydržet a napsat zároveň článek o Sprintu i Super, protože Super máme za necelý týden, ale to by nebylo ono 😀

Takže se omlouvám za čekání (tedy spíš – tak vám teda připomínám, že sem ténkrát běžela nějakej Spartan Sprint:D ) a jde se na to!

Počasí vyšlo přesně tak, jak mělo!

Byla kosa. Byla kosa a foukalo. Fakt žůžo, ale oproti Sprintu druhý den (kdy mělo být o 5°C víc a sluníčko a namísto toho pršelo a bylo stejně) to bylo v pohodě.

My jsme se pěkně vychrupali, den předem naimpregnovali boty, trika, kalhoty (ponožky i podprsenku 😀 😀 😀 ) a ráno něco málo pojedli a jelo se.

Tepláky

Ano, kdo jste běželi kolem 12 hodiny, mohli jste na trati vidět našeho kamaráda Honzu. Nemohli jste ho přehlédnout (to pouze pokud jste se zrovna potápěli v brodu) – měl na sobě totiž tepláky a na obou botách žraloka.

Honza to pojal stylem “odběhl jsem si od sekání dříví zaběhnout Spartan”. V podstatě to tak fakt bylo 😀

Takže jsme po celou trasu sledovali překvapené závodníky a poslouchali “Ty vole, on má tepláky!” “Viděls ty boty?” A jako sorry – ale kdo může říct, že si to zabehl v takhle zhoršenejch podmínkách? To i nemít boty vůbec by snad bylo lepší 😀 Ale tak – zvládnul to, křeče měl snad všeho druhu všude, ale přežil a má medaili doma 😉

Překážky

Nebudu se vám tady vypisovat se všema překážkama (protože si ani nepamatuju, jak se jmenujou a kolik jich bylo), ale zmíním pár podstatných 😉

Ručkování

První překážka, na které se ve velkém angličákovalo a mě okamžitě přeběhl mráz po zádech. Angličákovaly samé holky (a jen pár chlapů) a já tak moc nechtěla! Ne teď!

Naštěstí to přede mnou dvě ženy daly a já to MUSELA dát! Musela! A taky jsem to dala! A jak jsem si pak pěkně zařvala 😀 Boží to bylo – kdyby tam pro mě Spartan skončil, stálo by mi to pořád za to 😀 😀

Šplh

To jsme si tak s Davidem měsíc před Spartanem říkali, že zajedeme k nám do fitka (kde jsou lana) a naučíme se šplhat. Ani jeden jsme to nikdy neuměli. A nevěřili byste tomu – jsme líní vepříci a nedokopali jsme se k tomu s tím, že “angličáků my se nebojíme” 😀 Blbci 😀

Takže šplh. No – zkusili jsme to! Byl tam super dobrovolník, co nám radil, jak na to – takže se nám oběma podařil jeden přítah (super pocit) a dál ani prd. Myslím, že jsme to ani moc nehrotili – byli to první angláni, takže ještě vysmátí.

Přelejzání

Přelejzání všeho mě bavilo. Přelejzání i podlejzání.

Z-wall

Do teď nedokážu pochopit, jak to někdo mohl zvládnout. Mám podezření, že byly stěny, na kterých to šlo a na dalších byste museli mít ruce jako Saxana, abyste to dali (tímto nijak nehaním Spartan – je to sranda 😉 ). Takže – nechápu! Ale dostala jsem se asi o 10cm dál než kluci, takže pohoda 😀 A dobrovolník, co hlídal angličáky tady? To byl tvrďák! 😀 Docela sem se ho bála – ale aspoň to byli ukázkové angličáky 😉

Voda

Voda byla super 🙂 Měla asi 5°C a co se do ní neponořit celá? 🙂 Co ale nechápu je, jak se tam sakra mohly tvoř zácpy?! Jste v ledové vodě a chcete co nejrychleji pryč a před váma se někdo zastaví a začne (v lepším případě) vymotávat vlasy nebo batoh, nebo (v horším případě) vylejzá na čtyři, aby se vydejchal?! WTF?!

Uhni – lezu ať jsem brzo pryč! Rozhodla jsem se ještě s jedním chlapíkem se na to vykašlat a jít “hloubkou”, rptpže mokrý budeme tak jako tak, jen se nezasekneme v zácpě.

Takže super. Krásnej zážitek. No fakt – jen si sami řekněte, kdy naposledy jste byli při 7°C celí oblečení v potůčku?…

Rovnováha a Atlas

Obojí super. Kdybych nedala rovnováhu, tak se zbičuju. V té si prostě věřím a fakt bych na sebe byla naštvaná. Slabé slovo – nafackovala bych si.

Atlas – tam jsem byla tak namachrovaná, že jsem chtěla zkusit i ten kluků. Ovšem vzhledem k tomu, že ani David, ani Honza to téměř nedali, tak jsem si to rozmyslela a řekla si, že kýlu si udělám jindy 😉

Kyblík s kamením

Takový malý tip pro ostatní debili jako jsem já – když vám řeknou, že holky mají mít jen půlku kýble, tak nedělejte hrdinu A NASYPTE JEN PŮLKU KÝBLE!!! Nebuď jako Jája – nehraj si na machra! Je to těžký, ikdyž se to nezdá. Jak já se na začátku tlemila a na konci se cejtila jak orangután.

Oštěp

Sviňárna – kampaň – podvody – do nebe volající nestoudnost – to ve Spartě nebylo – určitě nebylo! – hanebnost.

Eh, nedala jsem to a David jo. Jsem na něj pyšná, ale naštvalo mě to 😀 😀 Angličáky mě zabili.

Monkey bar (či co to bylo za tím oštěpem)

Tady nám bylo jasný, že to nedáme – a to byla ta chyba! Od začátku jsme si nevěřili! Šli jsme do toho s tím, že to nedáme a světe div se – nedali jsme to. Honza se dostal nejdál. Já se nedostala ani za tu první tyč. Kopala jsem nohala jak ve smrtelné křeči a skoro ihned sem se dotknula země.

Tady ale chci zmínit něco jiného – a to chlapíka, který se dostal až na samý konec, ale vybral si cestu, kde byl zvoneček o něco výš, než ty ostatní. No a nemohl se ho dotknout. Prostě se mu to nedařilo, ať se houpal a natahoval sebevíc! Všichni mu fandili a řvali a tleskali, ale bohužel se nám nepodařilo touhle vlnou prodloužit jeho ruku o těch pár centimetrů a on už se nevydržel houpat a vzdal to. Ale to byl podle mě bojovník s volkým B!

Vytahování pytlů

Zprvu to vypadalo těžké, ale to jen dokud se nepovedlo odlepit pytel od země – pak už to díky kladce šlo raz dva 😉 Davida to bavilo ze všeho nejvíc – já tam při čekání na ně skoro zmrzla, takže já už z této pasáže mám dost smýšené pocity 😀

Shrnutí & vyhlídky?

Tak za mě super – teda Sprint super! 🙂 A Super – to bude peklo! Bože to bude takový peklo! 😀 😀 Už jen oproto, že v rámci toho půjdeme přes Stezku korunami stromů na Dolní Moravě (což je mimochodem poslední stezka, na které jsme ještě v ČR nebyli – takže super Super 😀 😀 ) a to je všechno do kopce a mordor 😀 Sakra, jak já se těším!

PS: Už jsme si dali jednu session ve fitku Pod Palmovkou na lezení po laně 😀 Mám sedřenou celou holeň, ale vylezla jsem až na horu! 🙂 (což jsou asi 3m ke stropu :D)

PS: V neděli startujeme v 10:00, kdyby to někoho zajímalo 😀

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *