Půlmaraton, Sportovkyně

Půlmaraton – zážitky, emoce a co dál?

Kdo mě sledujete na sociálních sítích a YouTube, tak už asi všechno víte, ale pojďme si to dát nějak do kupy.

Za mě to má tedy Runczech skvěle ošéfovaný!🙌Jediná “chyba” byla ta mávací kamera, kterou zapnuli hned po startu, což bylo zbytečných 30minut a po hodině ji položili na zem🤦‍♀️🤦‍♂️ …

Nečekalo se na výdeji čísel a to jsme tam dorazili asi v jednu hodinu odpoledne. I když se později tvořily fronty, dost to odsejpalo☺ Uvnitř expa bylo mezi stánky dost místa, nikde se nikdo nemačkal a program byl dobře moderovaný. Venkovní expo nás moc nezajímalo – přeci jen jsme byli všichni dospělí a bez dětí😅Kousek od Expa se dalo zajít na jídlo do obchodního centra a parkování taky naprosto dostačující – a to i jak říkám, i když jsme dorazili odpoledne😍

 Ty čelenky jsem mooooc chtěla😅

Co se nabídky stánků týče, tak byla skvělá, jen mi chyběli mnohdy alespoň nějaké veletržní slevy. Například v Grizly byly ceny stejné jako na eshopu, ale alespoň jsme mohli konečně ochutnat tu Proteinellu a rovnou jí i koupili😅

Stejně tak mě velice mile překvapil Run drink – chutnal skvěle (jako hustší ananas s takovou mléčnou konzistencí, ale nic s mlékem společného nemá😅) – ten byl za 39Kč a nakonec jsem si ho koupila a vzala si ho asi 30minut před startem (možná 45minut) a klučina mi dal druhý zdarma (doufám, že z toho nebude mít problém😅😐).

Nervíky samozřejmě byly, ale silnější až tak hodinu před startem, ale jakmile jsem se dostala do koridoru, tak to ze mě úplně spadlo! Čekala jsem, že právě tam přijdou ty největší nervy, ale vůbec😍

Jakmile začala hrát Vltava tak jsem se začala culit, možná už v tu chvíli byly slzičky v očích😅

Trasa byla také skvělá – celou dobu rovinka, skrz centrum i okrajovou část města. Jen jeden úsek se běžel tam a zpět a ničemu to nevadilo😉Pro mě, coby člověka co byl v Olomouci možná tak se základkou, to byl skvělý zážitek – koukala jsem se kolem sebe (nejvíc tedy po lidech, abych mohla plácat😅🤩) a Olomouc se mi líbila. Má svoje horší čtvrti, ale i krásné centrum a park.

Fanoušci byli vážně úžasní!

Vytvořili tam tak báječnou atmosféru, že se i David nechal strhnout a prohlásil, že by možná teda jako taky někdy běžel😲A to už je co říct!! Fandili, tleskali, křičeli a podporovali všechny běžce😍Za mě bylo nejlepší plácání – někdy jsem i přebíhala z úplného prava doleva, abych mohla někomu plácnout (hlavně když to nikdo dlouho nechtěl udělat😉). To mě vážně neskutečně bavilo🤗 a i mě to pomáhalo🤩. Ale co mi pomáhalo asi ze všeho nejvíc bylo vědomí, že na mě David čeká na určitém kilometru. A nebylo to tím, že by měl u sebe foťák a já věděla, že bude natáčet, ale tím, že tam bude a bude mi fandit a bude se usmívat a já to nemůžu vzdát ani se na nic vymlouvat, protože on by to nebral v potaz (😅😆).

Nic vzdávat se mi skutečně nechtělo a v samém závěru závodu, po krizi na 17.-19. kilometru, jsem někde vyštrachala sílu a běžela lýtka-nelýtka a měla jsem nejrychlejší kilometry z celého závodu! Nechci se chvástat, ale předběhla jsem všechny, které jsem měla nadohled až po cílovou bránu!🤩 tam jsem se rozplakala, protože ty emoce byly silnější než já a byl to pro mě tak obrovský zážitek a úspěch, že ani nevím co v blízké budoucnosti se mu vyrovná🤔🤩

Rytí na medaily byla jenom třešnička na dortu🙌Bylo fajn vidět všechny ty spokojené tváře a prohodit s nimi pár slov ve frontě. A fronta byla sice dlouhá, ale opět to měli super vyřešené a postupovalo se skutečně rychle, takže žádné dlouhé čekání. A v té chvilce jste se mohli posilnit Birellem, který je po běhu skutečně vhodný a určitě bylo třeba vzít si bundu (ideálně se převléknout, ale mně se nechtělo brát oblečení do stanu – bála jsem se že tam bude zima večer).

Pokud byste chtěli i nějaké postřehy a typy na první půlmaraton, tak mi napište a dám to dohromady😉

No a teď co dál? Ten týden po Olomouci jsem se skoro přihlásila jak na pražskou desítku, tak do Ústí na poslední půlku letošního roku. Ale nakonec jsem to neudělala a potom, co jsem byla dneska běhat (a stálo to za prd) si nejsem jistá, jestli to udělám. Nechám to možná zase na poslední chvíli, ale teď se mi honí hlavou myšlenky, že už to nebude Takové, jako tohle poprvé a jestli si to nenechat na příští rok a na Prahu. Nemusím a nechci si už nic dokazovat a nutit se🤗Dřív bych se za to neměla ráda, ale naučila jsem se se poslouchat a nešikanovat… Tak uvidíme, jak to bude😉

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *