Cestování, Chorvatsko

Telašćica – slané jezero, osli a božské útesy!

Když jsme plánovali dovolenou, tak byla jasná volba Chorvatsko, protože to cestou vezmeme přes canyoning na Slovinsku, ale kam do Chorvatska – to už byl oříšek.

Táta přišel s tím, že by chtěl na ostrov, protože v životě na ostrově nebyl, čehož jsme se s Davidem chytili, protože mi přece taky ne 😃 (ovšem já byla na Mallorce a Davča v Dominikánské republice, ale nějak jsme to opoměli😅 😂)
Jenže co na ostrově – na ostrově je nuda a my chceme aktivní dovolenou a nepojedeme na lodi … Takže jsme pátrali a našli jsme ostrov s názvem Dugi Otok, na němž se nachází národní park Telaščica a v jeho bezprostřední blízkosti se nachází další unikát a to je souostroví Kornati.
Našli jsme ubytko (Airbnb – přiznávám a nelituju!🤗) a bylo jasno.
David mě nakonec vystřídal na postu plánování, protože já do poslední chvíle neměla ani volnou minutu :D, takže vše super připravil😉
Do Telaščici jsme se vypravili hned druhý den, co jsme dorazili – na třetí a čtvrtý den hlásili bouřky, takže jsme to nechtěli riskovat😉
Ubytovaní jsme byli v Sali a do vstupu do parku to byly nanejvýš dva kilometry😉 U vstupu nás krapet překvapilo vstupné, ale 40kun na osobu je fér a vlastně i docela levné s ohledem na to, že tam byl skutečně pořádek, ale nepředbíhejme.
Rozhodli jsme se jít nejprve na vyhlídky a k jezeru a až potom se podívat na přilehlé kostely a nejvyšší bod s výhledem.
Udělali jsme dobře😃
Při cestě byla po pravé straně ohrada – rezervace pro osly, tedy  osly dalmátské, kteří jsou chránění a jedná se o národní zvířata. Všude jsou cedule, ať na ně nesaháte a já se musím pochválit, já s notnou dávkou sebezapření jsem uposlechla. O těch dvou dalších rebelech se to říct nedá. Osli byli ve větší skupince pohromadě a pravděpodobně čekali, až někdo ze zřízenců přijde a naháže jim dlabanec. My jsme si je chvíli fotili, říkali jim jak jsou krásní a úžasní a pak se vydali dál na cestu.
Doporučuju vzít si pevné boty – tedy jakékoli tenisky, v žádném případě žabky, nebo – jako my – sandále/páskáče. Cesty tam jsou fajn, ale jakmile sejdete z té hlavní, která vede kolem zátoky k přístavu a dále kolem jezera, tak vás čekají ostré a nestabilní kameny a nebo kluzké plochy. Ale každopádně ty vyhlídky za to stojí. My – tedy já – jsem dost nešikovná a nic se mi nestalo, takže se není čeho bát a fotogeničtější místa by člověk těžko pohledal 😉 Ty útesy jsou dokonalé a jejich výška je dechberoucí.
Za mě bych doporučila jít na vyhlídky, které se nacházejí hned na začátku kousek stranou nad restauracemi, ale David chtěl jít po vrcholu útesů – tedy po ostrých kamenech, ale na mapě to byla stezka. Po nějakém kilometru – dvou jsme ho přehlasovali a slezli dolů na hlavní cestu, taky přírodní, ale pořád stabilnější.
Koupání v jezeře byl zážitek typu – “skoč tam a ideálně se nedotkni nohou dna” 😄 u vstupu do vody se to hemžilo korýši a krevetkami a nebylo možné se vyhnout všem, což pro mě byl nepřekonatelný problém. Do vody jsem se ale nějak dostala a ta slanost je skutečně překvapující – voda byla příjemné osvěžující ale ne studená, ale její salinita (rozuměj – slanost) byla daleko vyšší než v moři. Pobavila nás pár, který na sebe patlal bahno, o čemž jsme se nikde nedočetli, že by byl něco extra. Tedy nikde, až doposud – tady jsem narazila na info, že se jedná o nějaký léčivý kal. Takže jsme blbci my 😉
Každopádně po krátkém oschnutí jsme se vydali na krátkou cestu k zátoce plné mohyl poutníků. Samozřejmě jsme tam každý taky jednu postavili😉 Táta se snažil o veledílo, ale jelikož dostál svému příjmení, pokaždé se zbořila. Nakonec se spokojil s mohylou poloviční velikosti a šlo se dál na sever opět po tzv. makadamia road – tedy po ostrých kamenech a fakt náročné cestě. Ačkoli jsme chtěli dojít někam (upřímně nevím kam to David směřoval) došli jsme na (téměř) opuštěnou pláž a přišla na řadu další koupačka kterou nám zpříjemňovala labradořice Ema, která patřila němcům kotvícím tu s jachtičkami. Byla to pohoda a nádhera, dokud nepřišla jiná skupinka mladých Němců, jejichž půlka dokázala záhadným způsobem ztratit a hráli takové velice hlasité německé Marko-Pólo! … v tu chvíli jsme zaveleli k ústupu, protože neše žaludky začaly volat po přídělu jídla. Cesta k restauraci byla dlouhá a nepříjmená. Makadamia road je peklo a nemá to s makadamiovými oříšky nic společného😄

 

Po příchodu k restauracím jsme se shodli na tom, že kamkoli pojedeme, tak pojedeme brzy ráno, protože když jsme v devět ráno přiejli, byl tam božský klid. Ve dvě odpoledne tam byla hlava na hlavě, protože sem pořádali z pevniny výlety – Kornati a Telaščica. Takže kolem Kornati je povozili a tady přistáli, aby se mohli vykoupat ve slaném jezeře (tedy, mohli si i projít park, ale to nikdo nedělal). Všichni byli buď u jezera – na jedné malé pláži na jihu, anebo v restauracích. Které tu byly sumasumárum asi dvě. Zalezli jsme hned do první, našli volný stůl a objednali si pizzu a tři Radlery. Radler😍😍😍
Daly jsme si dvě pizzy a shodli se, že pro nás tři je to až až (mě to teda překvapilo, protože David jí za dva a táta taky nejí jako drobek, ale to sluníčko asi působilo anti-žravě). Pizza stále 60kun a Radler myslím 15. Je to dost, ale Chorvatsko je rok od roku nastřelenější a dokud to budou turisti ochotní platit, tak nezlevní.
Na nejvyšší bod ostrova jsme vyjeli autem, protože lézt tam, to už by znamenalo kutálet se dolů. Díky výhledu, který se nám naskytl, jsme ušetřili spoustu peněz za výlet lodí na Kornati, protože jsme je viděla shora jako jedno úžasné panorama. A nám to bohatě stačilo😊vyhlídka na loď plnou turistů a dětí se nikdo z nás netěšil, takže tímto se problém vyřešil. 
Co ovšem ale vůůůůbec nestálo za to, byli dva kostely, které byli na mapě vyznačeny. Tedy, oni to byly zříceniny, ale ne takové, jaké máme u nás, kdy je vidět celá stavba, jen chybí střecha nebo kus zdi atd. Tady chyběl doslova celý kostel nebo kaple. Jen kameny na zemi znázorňovaly, kde asi stál a jak byl asi velký. Myslím, že tam měly být tyto stavby asi tři, ale vzhledem k dvojitému zklamaní a velké únavě, jsme třetí ani neriskovali – tak mi můžete dát vědět, jestli ten třetí – osamoceny, stál za to😃

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *