.... za časů corony, Srí Lanka

Dovolená za časů corony

Jak já jsem se těšila, že vytvořím krásných pár článků o dovolené na Srí Lance😅
Ale to by to musela být normální dovolená.
Měla jsem to ale předpokládat – poslední dobou se mi nějak moc dařilo (ale o tom až v dalším článku – Vyhazov v čase corony )

Odjížděli jsme 5.3. odpoledne – v ČR žádné zákazy a omezení a asi 2 nakažení.
Na Srí Lance 1 případ z ledna – paní se ale vyléčila a vrátila se zpátky do Číny.

Takže nebylo čeho se bát😊
My byli relativně v klidu (ale jednorázové roušky jsme brali s sebou), v taxíku jsme vtipkovali s taxikářem – ale vkusně.
Naši se „zas až tak nebáli“.
(Po návratu mi Víťa prozradil, že jeho rodiče zas tak v klidu nebyli – a já věděla, že moji taky nejsou, ale tak nějak jsem si to zakázala připouštět…)

První týden na Srí Lance – naprostá pohoda😍
Nic nikdo neřešil, když se nás někdo ptal odkud jsme, bylo to proto, aby začali konverzaci a tím si nás chytli a my si pak spíš něco koupili.

Zatímco v ČR to šlo den ode dne víc a víc z kopce. Nebyli jsme tu – vše jsme ale monitorovali přes zprávy a zprávy od přátel typu: okamžitě se vraťte, to byla ale blbost tam jet, vraťte se dřív, než bude pozdě atp.
Prostě klasické fajn zprávy na dovolené.

Neberte mě zle – nechci to zlehčovat.
Ale umíte si představit, jak na hovno to bylo?
My měli strach o rodiče a prarodiče (o ty obzvlášť, protože ti moji jsou na tom hodně špatně a corona celou věc šíleně ztěžuje).
ALE fakt jsme to neměli šanci NIJAK ovlivnit a to ani kdyby jsme byli v ČR.

Po týdnu se situace zkomplikovala, protože italští turisté (😡bez komentáře😡) to zavlekli i sem a dostal to známý našeho řidiče (ten s ním ale několik týdnů nebyl ve styku – takže pohoda).

Rázem se na nás koukali jinak a z otázky otevírající konveraci se stal nůž na krku. Vždycky jsme říkali – jsme z České republiky, ne z Itálie. Bohužel občas se vyskytl problém, že prodejci slyšeli jen to „Italy“ a už bylo zle. Tedy ne tak zle, že by nás lynčovali, ale nebylo to uplně příjemný.

Zlobiví Italové, zlobiví!

Náš řidič tak začal využívat situace a snažil se nám vysvětlit, že tam a tam bysme neměli jezdit, protože je tam hodně turistů, takže hodně corony (v tu dobu na ofiko webu na Srí Lance 3 nakažení 😄 Takže mučo corona všude😄) a my blbci jsme mu to jeden den věřili…

Došlo nám ale, že na počet nakažených nemužeme spoléhat, protože se tady (v tu dobu ani v ČR) netestovalo ve velkém, takže 6 nakažených znamená třeba 160 skutečných.
Zavřeli se školy a lidé měli volno, aby se zamezilo šíření.
Upřímně moc nechápu, jak to mělo zamezit šíření – protože lidi, co měli volno, šli ven – šli mezi lidi.
Roušky jsme moc často nevídali.

Mezitím ČR uzavřela hranice pro cizince a začala roušková apokalypsa (super věc – o tom žádná, ale těžko se hledali dobré informace na internetu zahlceném rouškami).
Zprávy se v tu ránu začali měnit a začali panikařit i lidé ve skupině „Češi a Slováci na Srí Lance“…
„My jsme si koupili letenky nazpět – budete litovat, že jste to neudělali, až tam zůstanete..“
„To víte, že pokud se nedostanete do 16.3. do ČR, tak tam budete muset zůstat?“
„Zavírají se hranice=žádná letadla už nebudou lítat.“

Maminko, děkuju ti, že jste mě s tatínkem udělali tak, abych měla ten selskej rozum🙌
Pelikán – upřímně – ten věděl kulový, tak jsme to řešili s Qatarem napřímo. Ten nás ujistil, že lety se omezí, ale náš let letí – pouze se spojí cestující z dvou letadel (takže my letíme o 1,5hodiny později). Takže NEBYL DŮVOD K PANICE.
To se nám ale nedařilo nikomu vysvětlit.
Všichni do nás neustále hustili to, co jim řekli ve zprávách – že je to zločin, zůstat teď v zahraničí…. každé zahraničí = riziko, riziko = vlastizrada … zákaz příletu cizinců = zavřené letiště atd. … a to jsou blbosti.

Měli jsme strach? Měli!
Mluví se mi teď dobře když jsem spoko v ČR? Mluví.
Ale sakra udělali jsme vše proto, aby jsme se sem v pohodě dostali a měli jsme mega štěstí na datum odletu i příletu.
Takže argument, že v Indii teď nějací lidé uvízli a my mohli taky – nemohli. Vše jsme si hlídali a kdyby byla informace, že se uzavírá letiště tak samozřejmě hned jedeme na letiště a domu.
Ale žádné takové info nepřišlo…

Takže naše dovelaná spočívala v tom, že jsme cca 6-12x denně kontrolovali mail, zprávy, stránky Qataru a Pelikána, Facebookovou skupinu, odpovídali na zprávy a plakali u zpráv ze zahraničí…
Klasická dovolená.

Ve finále jsme měli štěstí, že jsme tam byli déle než 14 dní, jinak bysme byli v hledáčku policie a museli na testy (nic proti, ale my se snažili maximálně vyhýbat kontaktu s lidmi – nejeli jsme proto ani vlakem, ani busem, nechodili do restaurací a přišli i o Adams peak, protože měli všichni celý týden volno a těch lidí tam by byly MRAKY) a všichni by se nás skutečně báli.
Na ubytku věděli, že jsme tam už dlouho, nemáme příznaky a řešíme roušky a dezinfekci, takže nejsme riziko.
Ostatní to nevěděli a blbě čuměli.
No a co…

Zákaz vycházení

Na poslední 3 dny (2 dny bez letiště) byl vyhlášen zákaz vycházení. Žádná karanténa – rovnou zákaz vycházení. Dva dny před tím se uzavřelo hned několik oblastí (naštěstí ne naše) a kdo neměl nakoupeno, měl smůlu (tak nám to řekl německý turista, který jeden den spal v pokoji vedle nás – ale byl to taky jediný turista, se kterým jsme se za týden dostali do styku a on na Srí Lance byl už několik měsíců, takže opět – riziko jsme byli my).

Blbé bylo, že mi druhý den potřebovali jet na letiště – což prý je okej, protože naše letenky jsou naše propustka ze zákazu vycházení. Jenže – co řidič? Ten nemá letenku a musí se nějak dostat k nám a pak z letiště domu. Tohle jsme fakt nechtěli brát na lehkou váhu.

Volali jsme na ambasádu v Dilí. Tam nám paní sdělila, že toho taky moc neví – že je to zcela nová informace – ale osobně by usuzovala, že bysme se měli dostat na letiště tedy ještě dneska.
Ptám se – takže máme být nějakých 35hodin na letišti – v podstatě na nejrizikovějším místě?
Odpověď – to by bylo fakt blbý, co? Tak raději zavolejte na konzulát a kdyby vám tam neporadili, tak ještě zavolejte a něco vymyslíme!
Paní byla skvělá!😊
Naopak z pána na konzulátu se vyklubal dobrej kretén. V ajině jsme se domluvili, že máme být v pohodě a řidič si má sjet na policii a zařídit si nějaký papír, jako propustku.
Říkáme to klučinovi na ubytku a ten nám sděluje, že jelikož není válečnej stav, tak takovej papír neexistuje – takže mu ho nikdo nedá.
Znovu voláme na konzulát – znovu nám říká, že je to okej a ať si řidič sjede na policii.
Klučina z ubytka nám říká, že tam řidič je, ale nechtěj mu to dát.
Tak tam jedeme.
Dostáváme jednorázovou roušku od pani domácí a její syn nám pujčuje skůtr.
Na policejní stanici na nás koukají jak na vrahy, já musím počkat před budovou (ale místní mě vyhodili, že u nich být nesmím, ať jdu jinam).
S roužkou na hubě ve 36C si to zvládnete těžko představit🥵, obzvlášť, když po chvíli přišel Vítek, že konzul se nehodlá bavit s policií, policie s ním a nikdo o žádným papíru neví🤯 a že prej máme přece dost času se dostat k letišti – najít si ubytko poblíž a druhý den tam dojít pěšky.
WTF?!🤦‍♀️
Teď mě neberte jako namyšlenou máničku, ale doprdele! Ani omylem! Mám zaplacený ubytko a HLAVNĚ – VÍM ŽE JE TO BLBOST!
Jsem ochotná se přizpůsobit a beru situaci vážně, ale kurde když vím, že ten papír existuje a že ho tomu řidiči musí dát, tak mě neštvěta s těmahle blbostma.

Nakonec jsme měli pravdu, ale řidič si pro povolení pojede až zítra (já sem v klidu, Víťovi se to nelíbí a panikaří- decentně).
Sháníme copysalon kvůli pasům a tisku letenek, které policie chce.
Nakonec se vracíme na ubytování ve dvě odpoledne (tohle vše jsme začali řešit v devět ráno).
Běžím do oceánu v domění, že je t omožná naposledy a hltám každou vlnu.
Doslova.
Párkrát sem si zakotrmelcovala a omlátila se o dno – co bych to byla za Zbořilovou, kdybych ty vlny pořádně podplavala, he? 😅😆

Večer zákaz vycházení – na terase. No problema.

Druhý den čekáme na řidiče – sedmá, osmá – Víťa panikaří (decentně).
Já to mám na paprice (protože věřím, že to nějak dopadne a vím, že panika to nezmění) a zamilovaně sleduju oceán.
Víťa žárlí na oceán a uklidňuje se😄
Pak nám oznámí, že řidič to má, ale je zavřená dálnice, takže raději přijede v 16:30.
Říkám, že je to blbost, protože i kdyby jsme jeli po okreskách, tak budeme na letišti děsně brzy.
Ale nehrotím to, protože jsem tu přece jen prvně a Víťa má nervy tak napnutý, že je nemá cenu ještě dráždit😄
Skvělá zpráva je, že můžeme jít k oceánu – protože máme ubytko hned u oceánu a tam můžeme.
Zjišťujeme, že zatímco my to bereme fakt poctivě a jdeme na chvilku do vody a hned zpátky, ostatní turisté z ubytování o desítky metrl dál, si chodí po pláži jakoby se nechumelilo …

Letiště

Řidič dorazil ještě o 45minut dříve (zuřím, ale je mi to prd platné) a po ÚPLNĚ PRÁZDNÉ DÁLNICI, KTERÁ JE SAMOZŘEJMĚ OTEVŘENÁ, se dostáváme na letiště v šest večer.

Letí nám to ve 3:20 ráno další den.

Suma sumárum – 9hodin na letišti v roušce!!🤯

Totální hell!!!😱

Uvízli jsme ještě mezi dvěma kontrolami, takže bez možnosti si sednout na sedačku, ani kde si koupit něco k jídlu (nebo nějakej mizernej suvenýr – aspoň bych se zabavila výběrem😄 ).

Já se chovám prvních 40minut jako fracek a stěžuju si na roušku, horko, zimu, nepohodlí, lidi bez roušky a NESKUTEČNĚ OTRAVNOU HUDBU!

Po hodině už si stěžuju jen na lidi bez roušky a NESKUTEČNĚ OTRAVNOU HUDBU! a tak mi to vydrží až do odletu.

Letadlo

Lidi jsou debilové.
Co víc k tomu říct.
Blbě čuměli, neměli roušku.
Chechtali se.
Díky bohu za hodiny a hodiny v meditacích, díky kterým jsem potlačila nutkání je umlátit (chápej – díky bohu za rodinu v ČR ke které jsem se chtěla vrátit, jinak bych ztropila TAKOVOU scénu, že by mě do letadla nepustili).
Už ve frontě lidi kašlali – 90% z nich roušku neměli.
Tak jsem ráda, že my jsme tyhle hovada chránili, zatímco oni na to=nás kašlali.

Druhý let z Doha byl o poznání zodpovědnější.
Tedy jeho mladší část.
75% lidí mělo roušku, zbytek – z větší části starší/staří spoluobčané – jí neměli.
A kašlali.
Šmejdi.
Moc mě bavili i kecy, že jelikož to není riziková země a neletíme přes rizikovou zemi, tak nemusejí být v karanténě a určitě pujdou do práce a další, že musí jet k „našim“ ukázat fotky( jí bylo tak 50-60, takže „našim“ bude tak 80let – to je fakt suepr jet k nim, když se neobtěžuje vzít si roušku ani v letadle!!)..

Dost stížností…

Tak to jsem si postěžovala 😄

Pokud by vás zajímali informace, zážitky, rady a tipy ze Srí Lanky, tak mi určitě napište, ať si udělám ve svém nabitém programu čas a sepíšu to.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *