Cestování

Bratislava č. 2

Článek o tom, jak jsem se do Bratislavy dostala a šla si zaběhat už jste asi četli;)

Teď něco z toho, co je tam k vidění. Troufám – ano troufám si to připodobnit k historickému centru Prahy!

Příště, až tam zavítám (což plánuji na letošek a každopádně s sebou chci vzít Davida), tak chci projít nejet Bratislavský hrad, ale i Děvín.

Po skvělé snídani formou sněz co sníš, ale nevypadej jako turista, jsem se zavrtala do šály a vyrazila do města. Měla jsem svůj úkol – tedy projít centrum, najít zajímavá místa a zaznamenat je. Prostě placenej turista. Perfekto!

Historické centrum je nádherné. Najdou se tam tedy i místa, která vypadají, jako kdyby den předtím došlo k náletu, ale bez nich by to bylo až moc perfektní. Stejně tak si tam s pouličními čmárali neví rady, takže grafity hyzdí kdeco.

Vylézt si na hrad určitě stojí za to, minimálně kvůli výhledu (a fotkám, logicky) a není to zas taková štreka.

Centrum je potom příjemná procházka od kostela ke kostelu, od náměstí k náměstí. Velice mě překvapila četnost soch, které můžeme ve městě najíst. Například Čumil (viz hlavní foto) nebo Schone Naci. Čumil je více méně jen zábavná socha, ale Schone Náci, neboli Ignác Lamár, byl prostý obyvatel Budapešti, který se ale vryl do paměti ostatních jako slušný, chudý, ale usměvavý pán s cylindrem a hůlkou 🙂

Velice mě potěšil i street food na náměstíčku před Starou tržnicí. Dala jsem si trhané vepřové s hranolkami a bylo to luxusní!

Ale ta porce se nedala sníst. Rozhodla jsem se dát zbytek nějakému bezdomovci (kterých tam není moc – tedy nejsou v centru) a bohužel jsem narazila jen na dva. Jeden odmítl a já se obávám, že možnááá ani nebyl bezdomovec a druhý si vzal jídlo, neřekl ani díky a místo toho mi řekl, jestli mu nedám i nějaké peníze. V tu chvíli by se ve mě nedořezali krve, kolovala mnou jen žluč. Ale nenechala jsem si výlet zkazit.

Zkazil mi ho až taxikář, který měl během desetiminutové jízdy tolik přestupků, že by ztratil všechny body. Vážně jsem se bála o život a ještě měl tu drzost a peskoval, že nedám dýško i když jízda trvala stejně jako s taxikářem předešlý večer, stejná taxislužba ale platila jsem 5,60Eur.

Samozřejmě, že ale výlet skončil nejlépe jak mohl, protože zpáteční cestu jsem strávila v první třídě ve vlaku a vážně si to užila. Dvě a půl hodiny jsem ještě pracovala a pak se odměnila palačinkou s tunou čokolády a prvotřídní kávou. Poslední hodinka byla už dost nuda a zdlouhavá, ale bylo to i tím, že měl vlak před Bratislavou 40minut zpoždění a já už byla FAKT unavená.

Každopádně Bratislava 9 z 10 bodů!

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *