Kdo jsem?

Asi málokterá stránka na tomhle blogu se měnila tolikrát, jako právě tahle.
A možná už to samotné o mě něco vypovídá😅…

Já jsem Jana – ráda jsem používala přezdívku JJ [džejdžej], ale ex-expřítel to neměl rád, tak se chytlo Jája (tak mi jako malé říkala babička🥰).

Miluju psaní a to je asi hlavní důvod, proč tenhle blog vzniknul.

Nejprve tu byla spousta informací o trénincích a cvičení. Pak jsem se z „fitnessfreak“ probrala do reality normálních smrtelníků a začala žít i mimo fitko. Sdílela jsem tu příspěvky o výchově štěňátka, cestování a takové to klasické blogerské vaření a kraviny.

Pak přišlo StopTabu a můj celý svět a čas pohltil právě tento můj projekt. Stále jsem na sebe pyšná, že jsem něco takového dokázala, ale byla veliká chyba to celé táhnout sama – to pro mě zašlo bohužel skutečně až příliš daleko a pro mě osobně to skoro neskončilo dobře.

Pak jsem se zaměřovala víc na běhání a cestování – nějaké užitečné tipy a vychytávky (nebo jsem si to alespoň myslela😅), ale blog šel na druhou-třetí-pátou kolej a prostě nebyl čas.
No a teď?
Teď by to tu mohlo začít žít! 😃

Ale nechci nic slibovat- pořád mám plný úvazek, chci věnovat čas rodině, cvičení, studiu a také svojí psychické pohodě, takže psaní asi opět nebude priorita – ale když vás to bude bavit, tak uvidíme 😜…

Ale tak přece jen nějaké info o sobě vám sem dám 🤗:

  • Jsem ročník 93 – což je moc hezké, ale neustále narážím na to, že mezi dospělé už patří ročníky 00, 03 … a to mě děsí😅.
  • Mám psa Mandli – tedy, teď už ji mají spíše moji rodiče. Komplikovaný příběh a na ten hejt ze strany spousty lidí nejsem připravená. Ale jelikož polovinu svého času trávím u našich, tak jsem s ní daleko více, než jsem byla třeba ve 2020.
  • Mám krátké vlasy. Tak už to bude asi napořád, protože nemám nervy na to je nechat dorůst. No a taky miluju změnu a na těch vlasech se to strašně dobře „aplikuje“.
    Takže kdo mě nějakou dobu sleduje, viděl mi na hlavě černou, blond, růžovou, spoustu odstínů hnědé a oranžové…holou hlavu, číro, skoro-mikádo … Všecko😃 – jen ty dlouhé vlasy prostě ne.
  • Partnera teď mám, ale ještě nevím, jak moc vám ho tu chci představovat 😜.
  • Pracuju jako marketingová manažerka a miluju grafiku, psaní, baví mě vrtat se v analyticsech a tak podobně – a někdy to samozřejmě nesnáším úplně všechno.
  • Miluju běhání – před půl rokem jsem s ním byla možná až posedlá, ale moje tělo mě celkem dost drží zpátky (jsem skutečný vysokotepec a dostat se pod 140 tepů je prostě chůze), tak teď zase hledám balanc.
  • A o tom to všechno asi je – najít balanc. Tak třeba se nám to společně podaří😊.

13 thoughts on “Kdo jsem?

  1. Ahoj,
    posielam srdečný pozdrav zo Slovenska.
    Volám sa Mirka a zaujali ma tvoje vlogy. Najskôr som bola prekvapená, že sa našla žena, ktorá takto otvorene povie o takej intímnej veci, ako je znásilnenie a o svojom ďalšom živote. Najskôr zo všetkého ti chcem povedať, že ťa strašne obdivujem. My ženy máme skôr tendenciu veci tajiť, mlčať, nikomu nič nepovedať. Chcelo to určite kus odvahy a odhodlania niečo také urobiť. Klobúk dolu! Myslím, že také niečo bolo treba urobiť, aby sme sa my ženy posunuli ďalej. Treba o tom rozprávať, treba takých odvážnych ľudí ako si ty, aby sa veci pohli dopredu.
    Nebola som síce zneužitá, ale môj život nebol len prechádzka ružovou záhradou. Bola som tiež šikanovaná. Základná škola bola pre mňa peklo. Prispela paradoxne k tomu aj moja matka. Bola učiteľka a vysnívala si dieťa (som jedináčik), ktoré jej bude nosiť zo školy jednotky. Chcela malú „šprtku“, jednotkárku, ktorú nič iné nezaujíma len škola. Nebola som taká. Nielenže som v učení nebola taká dobrá, ale je veľká pravdepodobnosť, že mám poruchu učenia – Dyskalkúliu. Tak ako je Dyslexia a dysgrafia toto je ďalšia porucha. Nikdy mi ju nezistili, ale v 90tych rokoch neboli poriadne testy, ktoré by to potvrdili. Takže by bol zázrak, keby niečo zistili. Zistila som si o tom dosť a som presvedčená, že mám túto poruchu. Matka sa šialene bála, že prepadnem (pre učiteľské dieťa nemysliteľná hanba) a nútila ma do učenia. Chcela som sa cítiť milovaná a tak som sa cítila iba vtedy, keď som nosila ako –tak dobré známky. Preto, aby som splnila matkino očakávanie, celé poobedia som bola doma a učila sa. Veľa krát som túžila ísť von a hrať sa s deťmi, ale neurobila som to. Matka by ma aj tak nepustila. Bola som málo medzi vrstovníkmi, stále zavretá doma nad knihami. Preto som bola strašne vážna, všetko som brala vážne. Pre iné deti som bola „suchár“, vážna, divná. Oni mi zase pripadali blázniví a povrchní. Mala som problém nájsť si priateľov a tento problém pretrváva dodnes. Mám problém s nadväzovaním vzťahov. Nemám žiadnych priateľov ani kamarátku. Takže nie si v tom sama. Kvôli tomu, že som nikdy úplne nesplnila očakávania mojej matky, mám problémy so sebadôverou a sebahodnotou. Často krát som sa cítila matkou nemilovaná a neskôr som si pripadala niekedy nehodná lásky. Hovorila som si: „tá/ten ma nechce a veru sa im nedivím, veď som hrozná, sprostá atď.“ Tieto problémy mám dodnes. Hoci je to lepšie. Do toho prišla šikana. Bola som ako si aj ty povedala „iná“ a takým deťom sa to stáva. Rodičom som o tom takmer nepovedala. Niečo vedel len otec, matke som sa nezverila. Chcel mi pomôcť, išiel za triednou učiteľkou, tá sa „porozprávala“ so spolužiakmi a výsledok bol, že boli ešte horší. Odvtedy som radšej mlčala a o pomoc som už otca neprosila. Určitú dobu boli na mňa chlapci strašne zlí. Neviem koľko to trvalo rok a pol? 2 roky? Nadávali mi, že som sprostá, škaredá atď. Uzavrela som sa do seba a nikomu som neverila. Ťažko som si niekoho k sebe pripustila. Nedôverovala som ľuďom. Keď moje spolužiačky prežívali prvé lásky, ja som si nedokázala k sebe pripustiť nejakého chlapca. Tak strašne som sa bála, že mi ublíži. Že ma len zneužije a odkopne. A teraz viem, že som neverila, že by ma mal niekto úprimne rád. Takže hoci mám 35 rokov nikdy som nemala priateľa. Ani som sa nebozkávala! Som absolútne neskúsená. Na dnešnú dobu je to nezvyčajné, ale je to tak.
    Napísala som toho trochu viac, dúfam, že to nie je príliš a dúfam, že nebudeš mať problém rozumieť slovenčine. Ja češtine rozumiem veľmi dobre, odmala som pozerala českú TV, čeština je môj „druhý“ jazyk. Držím palce, to čo robíš je super, máš môj obdiv za odvahu a pokračuj. Čau

    1. Ahoj Mirko,
      určitě bych na tvém místě vyhledala odbornou pomoc, protože to, čím jsi si prošla v tobě zanechalo hlubokou ránu- přesně jak jsi si to diagnostikovala, ovšem teď je na čase se z toho dostat ven!!:)) protože být sama je skoda, kor když citis potřebu lásky a nechceš byt sama 😉

  2. Ahoj JJ (džejdžej)
    dneska jsem poprvé narazil na tvoje videa na YT a musím smeknout, jsi hrozně silná osobnost. Osobně jsem prožil hodně těžkostí, zažil jsem fyzickou i psychickou šikanu na škole, zažil jsem pády na dno který mě dost zocelili, a i když jsem otrlej chlap a málo co mě dostane ale u Tvích videí o zneužití jsem brečel s Tebou. Jsi neskutečně nádherná osobnost. Přeji ti jen to nejkrásnější v životě hodně úsměvů a žádnou zášť.

  3. Ahoj,
    máš můj hluboký obdiv. Já jsem si prošla sexuálním zneužíváním, moje matka se po druhé vdala, vzala si o 10 let mladšího chlapa, a já si od svých 15 let zažívala peklíčko. Vydrželo to 3 roky a pak jsem si vzala prvního chlapa, který chtěl. Matka o všem věděla hned jak se to stalo poprvé, jenže byla to prostě moje vina. Dnes ( je mi 53 let) už je to docela dobrý, máma i ten hajzl umřeli, ale přesto někde v koutečku duše je to schovaný. Strašně mě mrzí, že se mi za to nikdy neomluvili, byla jsem na to sama….

    1. Paní Terezo to mě strašně moc mrzí! Nedovedu si představit, co za matku může o něčem takovém vědět a nic neudělat!😔😔😔
      I když je to už spousta let, tak to musí stále bolet 😔máte si s kým o tom mluvit? Vyhledala jste něldy pomoc psychologa například?

  4. Ahoj Jájo,
    v poslední době jsem zkoukla plno tvých videí na Youtube a pročítala tvůj vlog. Jsi pro mě velikou inspirací a člověkem, který mě povzbuzuje na ne vždy lehké cestě životem. A to přesně jsem potřebovala. Jsi prostě odvážná ženska, která ukazuje všem lidem kolem sebe, že i když to není vždy lehké, stojí za to být bojovníkem a ne obětí, protože když bojujeme, jsme sakra silní! Děkuju za tato tvá slova a přeju hodně sil ve tvém životě!

  5. Ahoj, obdivuji tvé blogy a články. Témata i otevřené sdílení tvých prožitků. Objevil jsem je nedávno a do teď jsem se s něčím podobným na internetu nesetkal. Držím palce ať tě tahle činnost stále baví a daří se.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *